Hry v globus
„Domnívám se, že žádná dobrá hra by neměla postrádat symbolické ponaučení. Třeba v této velice veselé hře s míčem nalézám mnohé k filozofickému zamyšlení.“
Nicolas Cusanus, De Ludo Globi, 1463
Adéla Součková a Matěj Smetana na výstavě v Galerii Kabinet T. s divákem také rozehrávají určitou formu hry. Vizuální řeč obou z nich je v lecčems hrou mezi výtvarností, ať již jsou její východiska v prvním případě v malbě a kresbě, nebo v případě druhém naopak v řemeslné výrobě či v počítačových postupech a jejím symbolickým či metaforickým potenciálem. I když by nám tvorba těchto umělců mohla na první pohled přijít velice rozdílná, lze v jejich myšlení nalézt do jisté míry obdobně dumavou pozici, s jakou se vztahují ke stavu světa a vnímání v něm se odehrávajících jevů.
Pokud bychom hledali přímočaré téma, které spojuje jejich vystavená díla, nalezli bychom ho v motivu globu, koule, kruhu či planety. Pro Adélu Součkovou se její kresby i následné malířské, performativní či instalační realizace stávají ohledáváním světa jako říše pobytu současného člověka balancující mezi světem přirozené přírody a nástrahami technologie, kde konkrétní předmětnost našeho bytí zápasí s každodenní virtualitou nových technologií. Práce Matěje Smetany oproti tomu mohou možná působit až technokraticky, nicméně i on ve skutečnosti ve své sérii animovaných videonávodů odhaluje jistou možnou cestu k osobnímu, intimnímu a kutilsky hravému vztahu k technologii. Oba dva autory dnešní technologický svět fascinuje, současně se však k němu každý svým způsobem vlastně staví s nedůvěrou. V duchu Heideggerova uvažování o technologii v moderní společnosti bychom mohli chápat tuto linii v jejich tvorbě jako střet mezi technologií jako pravdu zakrývajícím rámcem našich životů a techné jako umem naopak k přirozenosti a pravdě vedoucí. Touto techné je pro oba jejich specifická výtvarná poetika. Ony zeměkoule a hvězdy můžou v tomto jejich světě být stejně tak součástí hry v míč, cvrnkacími kuličkami či kutilsky vyrobenou stínohrou.
Viktor Čech