Výstavní projekt Elves leaving the forest vzniká v době uzavřených galerií, reaguje tak na složitou situaci způsobenou pandemií covid-19, na nemožnost být v přímém kontaktu s uměleckým dílem a autorem samým. Komunikační prostor projektu se proto přesunul do exteriéru galerie Kabinet T, kde je v pravidelných časových intervalech připravena pro náhodného kolemjdoucího-posluchače zvuková nahrávka, píseň, kterou Andras Cséfalvay sám složil a nazpíval. Stejná skladba se objevuje i v online prostorou, kdy divák vstupuje do konstruovaného prostředí. Podobně jako u starších prací otevírá András Cséfalvay téma environmentální krize a zodpovědnosti.
Po roce, během něhož jsme museli změnit své (společenské, pracovní, rodinné) návyky a minimalizovat kontakty s ostatními, je svět fantasy příběhů něčím, kam lze pohodlně uniknout. Idea absolutního dobra a zla prožívaná s hrdiny, kteří podstupují osudové zkoušky, aby v závěru dobro přece jen zvítězilo, má utěšující účinky. Kompletní filmová série Pána prstenů a Hobita podle literární předlohy J. R. R. Tolkiena se stala takřka okamžitě dostupnou na streamovacích platformách v oficiální i prodloužené verzi.
Elfové jsou národem vysokých, sličných a vznešených bytostí. Žijí v krásných sídlech uprostřed divokých lesů, jsou mocní, pohostinní a svými dary či radami hýbají dějem, pomáhají v boji proti zlu. Tam, kde žijí, kraj vzkvétá, jejich země je kultivovaná, ale ne kulturní, o svá území se umí starat a vést je k přirozené prosperitě. Na rozdíl od trpaslíků zpívajících o odvaze, hrdinech, zlatě či drahokamech zpívají elfové o stromech, lesích, historii svého lidu. Vztah elfů k přírodě je ideální, plný respektu a vzájemné synergie. Situace, v níž by elfové opouštěli své lesy, je představou, která by v tolkienovském světě byla tragédií. Právě do tohoto okamžiku staví András Cséfalvay své diváky.
Prostředí, do něhož vstupujeme, je pouhou planinou se zbytky stromů. Pohled diváka – poslední přeživší bytosti – je podobný jako při počítačových hrách, které simulují vlastní pohled herní postavy, tedy postavy, za kterou hráč jedná v samotné hře. Je to divák/aktér, který se rozhlíží, hledá, vrací se, bloudí mezi levitujícími kulovými objekty. Každý z nich nese vlastní stopu písně. Postupně rozvíjející se hudební motiv připomíná chorál, k jednohlasému nápěvu se připojuje sbor, který doplňuje slovo autora.
Příroda i podoba zemí ostatních národů v Tolkienově světě do značné míry čerpá z reálných míst. Na jedné straně můžeme hledat idylickou scenérii zeleného Irska, protikladem mohou být znečistěné průmyslové metropole Birminghamu, Liverpoolu či Londýna. Podobně je se současností propojen i svět Cséfalvayových elfů. Mytologické postavy, filozofové, vědci, vynálezci, které András Cséfalvay ve své práci často nechává promlouvat, se zde už neobjevují. Tento frustrující moment osamění je posledním porušením rovnováhy života, harmonické soužití bylo narušeno, „hlas plačící Země“ nebyl vyslyšen.