IGOR KORPACZEWSKI – KW „ FAMILY “
Výmluvný název výstavy KW „Family“ dává od počátku tušit přehlídku umění ryze nejintimnějších výpovědí. Igor Korpaczewski / KW (nar. 1959 v Praze) nastupuje na českou výtvarnou scénu v druhé polovině 80. let, generačně je spjat se skupinou Tvrdohlavých, trvale zůstává solitérním umělcem osobitého vnitřně kompaktního malířského projevu. Jeho tvorbu určuje fascinace figurální malbou, kterou v pozdějších fázích doplňují přesahy do oblastí konceptuálního umění. Obé se však na zlínské výstavě přímo nestřetlo. Stávající výstavní projekt autor naplnil celkem třinácti díly tematicky jasně vymezenými. Jednotlivé postavy se na ploše maleb, ať již rozměrných či formátově velmi skromných, zhmotňují v příběhu, jehož nejdůležitější součástí je zrod nového života. Příznačný je právě vstupní part přehlídky, který opanovala sestava tří protagonistů vytvořená přímo pro tuto výstavu, jednu z nepříliš častých samostatných prezentací KW.
Autor a jemu nejbližší osoby si zcela podmanily výstavní prostor Kabinetu T., jenž úmyslně nepopírá svůj industriální původ, právě naopak čerpá z něj hloubku své atmosféry. I přes komorní charakter dává přehlídka plně tušit šíři umělcova záběru. O jeho mistrovském umu v zacházení se štětcem a barvou netřeba hovořit, obdiv a pokora k velkým předchůdcům je jasně přítomna (Velázquez a Matisse). Konkrétní motivy jsou osvobozeny od všech nepodstatných detailů a snad jen na první letmý pohled mohly by býti jednoduchými. Naopak obrazy zatíží (v dobrém slova smyslu) mysl pozorovatele. Portréty lidské existence jsou zachyceny v jediném okamžiku. Ten je však rozhodující: stávají se v něm nositeli celých dějů. A my jejich pokornými čtenáři. Schopnost zpracovat jen pomocí barev existenciální pocity každého z nás je tu Korpaczewského základní devízou.
I když výstavní projekt nebyl kvůli nepředvídatelným komplikacím realizován ve své původní představě, jeho výpovědní hodnota je silná. Vyzrále spojuje všechny důležité prvky, které se v Korpaczewského tvorbě objevují. Ne vždy jsou postavy konkretizovány, na základě jedné rodiny dospíváme k obecně platnému. Příběh vrcholí v obraze Escape to nowhere jako metafora nepříliš vzdálené budoucnosti. Jak sám autor na katalogovém dvoulistu poznamenal „Na cizí planetě se objeví život, možná až ho tam přineseme my. Jde o to, aby bylo kam se vrátit. Aby se dítě mělo kam vrátit.“
Pavlína Pyšná