„Všechno má svůj čas“, praví známá lidová moudrost, s níž nelze nesouhlasit, ale ne vždy je snadné se jí řídit. Nepsané zákony českého provozu umění přikazují zahájit uměleckou kariéru již během studií. Je třeba rychle naplnit CV seznamem výstav, stáží a rezidenčních pobytů. Zástupy emerging artists po absolutoriu umělecké školy vstupují na scénu, ale s běžícími roky kamsi mizí a jen nemnozí se dočkají statusu mid-career artist. Katarína Hládeková a Ondřej Homola jsou typickými příslušníky nastupující generace. Doplňují své tvůrčí snahy produkčními aktivitami, nevyhýbají se spolupráci, hledají svůj rukopis, ale neomezují se přitom na jediné médium. Pro oba je rovněž charakteristická silná potřeba sebe-reflexe – chtějí porozumět nejen své práci, ale také zákonitostem světa umění, v němž hledají své místo.
Výstavu Too Much Too Soon Katarína Hládeková s Ondřejem Homolou koncipovali jako instalační celek, v němž se jednotlivé artefakty ocitají na pomezí mezi rekvizitami, sloužícími jako opora celkového narativu, a autonomními uměleckými díly, z nichž většinu bychom mohli označit jako sochy. Individuální rukopisy obou umělců (pro Katarínu je charakteristická konceptuální i řemeslná důslednost, Ondřej rád pracuje s náznakem, zkratkou a vtipem) se prolínají již na úrovni jednotlivých objektů. I celou instalaci můžeme bez váhání označit jako dialogickou. Nebo snad dialektickou? Všechna „díla-rekvizity-modely“ odkazují k leitmotivu umění jako hry či spíše specifické sportovní disciplíny s vlastními pravidly a institucemi. Umělecké školy, galerie, rezidence – ty všechny jsou prostoupeny étosem soutěžení; nacházíme v nich kouče a porotce, připravené nabídnout návod na úspěch nebo verdikt o tom, jestli úspěchu bylo (nebo může být) dosaženo. Zmíněná dialektika souvisí s tím, co se v postmoderním slovníku označilo jako dvojí kódování. Výstavu lze číst jako výsledek studia samotných umělců a vystavené artefakty jako modely či ukázky pracovních postupů a strategií současného umění: instalace, ready made, DIY... Zároveň se na ni však můžeme dívat jako na zcela autonomní, vyzrálý projev, tedy jako na něco, co si samo zasluhuje být předmětem studia a snad i následování.
Je-li řečeno, že autoři výstavy Too Much Too Soon tematizují (a s nemalou dávkou humoru glosují) provoz současného umění, hodí se připomenout, že tak činí i rozšířením prostoru vymezeného obvykle kurátorovi výstavy. Audiosocha založená na textu Jana Zálešáka (čteného brněnským hercem Zdeňkem Polákem) totiž není – jak bývá v případě kurátorského psaní zvykem – „pretextem“ výstavy, ale je její organickou součástí.
jz
Katarína Hládeková (*1984)
http://www.katarinahladekova.com/
Žije a pracuje v Brně.
Ondřej Homola (*1984)
http://ondrejrhomola.tumblr.com/
Žije a pracuje v Brně.