Výstava byla připravena ve spolupráci s galerií G18, v jejíchž prostorách se také koná. /Štefánikova 5670, Zlín/ 

Výraz DISPOSITION nese významy „uspořádání – dispozice“, také ale „povaha – smýšlení – nálada – rozmar“, dále například i „stav“. Sochy, kresby, kresby-objekty a videozáznam akce performativního charakteru ustavují svou reálnou existencí v galerijním prostoru živou strukturu založenou na specifických významových vazbách o tělesnosti i psychice. Jako by ale současně mnohem více odkazovaly k prostoru mimo sebe sama, kde se realizují obsahy, kde se odehrává na více rovinách dialogická vztahovost. Naši pozornost tak vedou k externím meziprostorům, v nichž jsou, mimo jiné, zviditelňovány i prostory niterné.

Sochy ONDŘEJE FILÍPKA vypovídají především o prostoru lidskosti, a to skrze poukazy na její současnou deformaci. Výraz plastické měkkosti uzavřených zaoblených tvarů zpřítomňuje významy ochrany, obnaženosti, přímosti. Industriální a organické formy se prolínají do nemožnosti identifikovat jejich hranice. Ondřej Filípek pracuje s metaforou znehybnění postavy, s významem statické mentální pozice. Torzovitost postav, nahrazení končetin protézami, úplná absence lidských tváří nebo eliminování jejich individualizovaných rysů význam nemožnosti adekvátní reakce na tušenou destruktivní situaci silně zdůrazňují. Výraz znehybnění zviditelňuje i propojení figur s podstavcem, kde barva akcentuje význam psychického ponoru. Kombinace sádry s voskovým povrchem vytváří dojem živé měkkéhmoty v jisté nezřetelné pasivitě.

STELLU GEPPERT zajímá přesah lidské korporeality za hranicí hmotného těla, který můžeme zakoušet pouze v jakémsi druhém momentu, kdy přerušíme nebo změníme běžné pohybové vzorce. Lidské tělo vnímá spíše než schránku jako jakousi membránu, umožňující extrémní senzitivnost lidské bytosti, současně způsobuje ale její křehkost. Respektuje formu reality lidské bytosti v jejích pohybech a v jejím prostředí, tedy v její neustálé vztahovosti, ale vnímá ji jakoby skrze. Akcentuje meziprostory, do nichž jsou prostřednictvím pohybových akcí vpisovány informace o vzájemné komunikaci těl. Zaznamenává energetické stavy těla, zajímá ji inteligence těl nezávislá na procesu myšlenkové reflexe, zajímá ji, jak navzájem komunikují. Děje v meziprostorech, vzájemné rezonance činí viditelnými prostřednictvím dotyku kresbou či sochařsky. Pracuje se senzorickou schopností těla, které samo „přemýšlí“ o prostoru, o dalších tělech, materiálech a substancích. Jde o „myšlení sochou“, o téma vzájemné komunikativnosti, propojenosti, téma fyzické, sociální a psychologické existence přítomných ve světě v lidských tělech, v jejich křehkosti a jednoduché potřebě být. Svou práci vnímá jako svým způsobem „politickou“.

Je zřetelné, že současné vědecké úsilí rozkrýt tajemství vzájemné vazby mezi tělem, duší a duchem hledí vstříc posunout možnosti průzkumu umělé inteligence. Práce Stelly Geppert a Ondřeje Filípka ale nepodporují tuto touhu, vystupují jakoby z celostní kvality individuálního prostoru lidské bytosti, propojující rovinu mentální, emoční, fyzickou atd. Jejich práce naopak otevírají prostor možného zakoušení inteligence dokonalé kooperace těchto rovin, podporují vědomou senzitivitu, jež by zakusila a nahlédla podstatu našeho bytí současně skrze sama sebe i ve vzájemnosti s veškerým okolním prostředím.

ONDŘEJ FILÍPEK (nar. 1993) absolvoval v letech 2012–2018 Akademii výtvarných umění v Praze (J. Róna, L. Rittstein, V. Míča). V roce 2018 byl zařazen na výstavu Možnosti dialogu v Salmovském paláci Národní galerie v Praze a proběhla jeho samostatná výstava v pražské galerii Stone Projects. V roce 2019 proběhly jeho samostatné výstavy Vaz v Colloredo-Mansfeldském paláci v Praze, Šest prstů (s J. Janovským) v pražské DSC Gallery a v (A)VOID Floating Gallery v Praze. V roce 2020 byl zastoupen na výstavě RE_FORM v pražské Trafo Gallery a proběhla jeho samostatná výstava Paralelní balanc v galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí; letos dále výstava NO-GO (společně s Kateřinou Ondruškovou) v pražské galerii Hybernská 4. Úspěšně působí i v oblasti hudby, jako člen punkové kapely Vole.

STELLA GEPPERT (nar. 1967) absolvovala v letech 1993–1999 Universität der Künste v Berlíně a École des Beaux Arts v Paříži. Uskutečnila řadu pracovních stáží a stipendijních pobytů, např. Scholarship Barkenhoff, Worpswede, 2007; Work Grant Kunstfonds, Berlin, 2010; Künstlerdorf Schöppingen, 2011; Work Grant Deutsches Studienzentrum Vendig, 2013; Danish Art Workshop, Kodaň, 2018/2019; DANSCENTRUM SYD, Malmö, 2019; Flutgraben Performance, Berlín, 2020; Research Scholarship from the Senator of Culture Affairs, Berlín, 2019/2020. Z nedávných samostatných výstav a performancí uveďme např.: Not so a White Cube #14 — Female Rebounds, Lage Egal, Berlín, 2019; Communication Captures (elements and scores), APerformanceAffair, Brusel, 2019; Communication Captures, Danshallerne, DEN FRIE (Centre of Contemporary Art), Kodaň, 2019; Linking Moments, performance ve veřejném prostoru, Hase29, Osnabrück, 2018; Handbook in Motion, lekce performance, Simon Forti, Kunsthalle der Sparkasse Leipzig, 2018; Ten Scores for a Sculpture, Haus am Lützowplatz, Berlín, 2017. V letech 2003–2008 působila jako asistentka na Technical University Berlin; v letech 2009/10 profesorka na University of Art, Braunschweig a od roku 2010 působí jako profesorka na University of Art and Design, Burg Giebichenstein Halle.