Pavel Humhal

ROZUMÍM

Pokaždé, když zapínám svůj laptop, se jeho obrazovka rozzáří vizualizací nějakého astronomického úkazu, a když kurzorem kliknu na přihlašovací okénko, objeví se text, který mě vybízí k tomu, abych se o něm dozvěděla víc. A protože se hvězdy a galaxie nezřídka jmenují podle každodenních jevů, dochází tak díky automatické operaci počítače ke zvláštní shodě mezi rutinou a mystickou seancí.  Ranní usrkávání čaje se najednou prolne s názvem hvězdokupy, pojmenované podle čajové lžičky, nebo kvantová čísla kvarků, mající názvy pravdivosti, půvabu a krásy, přesně vystihnou stav mysli, kterému se snažíte po ránu přiblížit cvičením. Zdá se, že principy vesmíru se tak dost dobře skrývají i v odlescích na černém knoflíku od kabátu nebo ve zmrzlině, která se roztéká rychleji, než ji stíháme lízat. 

Výstava Rozumím je o paralelách a shodách mezi exaktním, metaforickým a každodenním poznáváním světa. Její vizualita vychází z autorova zájmu o astronomii a fyziku (teorie superstruny a duality, gravitace atd.) a to z pozice lekce postmodernismu, kterou tyto obory podobně jako ty humanitní, v posledních šedesáti letech prodělaly. Prostřednictvím postmoderního obratu se i exaktní věda vzdala svého velkého příběhu objektivní pravdy ve prospěch konstatování, že námi vymyšlené teorie vytvářejí různé světy, které obýváme. 

Název ROZUMÍM odkazuje k mnohoznačnosti tohoto konstatování a nejednoznačnosti samotného aktu poznávání.

To, co vidíme v druhé místnosti, máme tendenci reflektovat z hlediska otázek spojených s výkladem zákonitostí rovnováhy, změny skupenství, multiplikace nebo symetrie. Avšak poslední místnost galerie nás uvádí do tajemné situace.

Dominuje jí text pomyslného „zaklínadla“. Pracuje s repeticí slov tak, že podrývá naše lineární vnímání času. Jakoby naše existence zůstala zastavena v jednom nekonečném bodě, neschopna posunout se k dalšímu okamžiku. Hledíme na objekt měsíce na špičce košťat, nesoucí název Navždy a poté, obhlížíme Zdroj - objekt studny na vrcholu dřevěného schodiště, pokrytého směsicí pigmentů a popela.

Zatímco předchozí místnosti jsme si mohli spojovat s estetikou poměrně racionální, spojenou se západním pojetí vědy, nyní jsme vystaveni mystické zkušenosti odkazující k hermetickým naukám, čarodějnictví a dalším výkladům, které se vždy úspěšně vzpíraly objektivnímu poznání. Zpět výstavou se vracíme změněni. Na jejím úvodu je stále tentýž holub, součást díla nazvaného Nulový stav. Kálí na kostky cukru, čistota se mění v poskvrněnost. Něco jako nevinné oko, které by bylo nezatíženo předchozími interpretacemi, neexistuje. Výstava nás z ničeho nic vrací do stavu, který má pro vnímání a zažívání světa zásadní smysl, je jím přítomnost. Místo onoho nejistého ROZUMÍM můžeme najednou pocítit ono kruciální a zároveň tak prosté JSEM.

Kurátorka výstavy

Jana Písaříková