Permanentní robota aneb Per-fór-meři ve Zlíně.
Výstavě Permanent fór ent performans předcházel týden uskutečněných performativních výstupů pozvaných autorů, kteří se předvedli v žánru performance ve veřejném prostoru města Zlína. Konalo se tak během měsíce září. Výstava v galerii Kabinet T. trvala do poloviny října roku 2015. Výběr autorů byl úzce spjat s uměleckou formou performance. Spojujícím tématem měl být a byl vtip, nadsázka i humor, který autoři ve své tvorbě používají. Umělci buď vzájemně spolupracují, nebo je sbližuje aktivní činnost v menších alternativních či nezávislých galeriích: Helena Ťapajnová, Vojtěch Skácel – galerie Garáž ve Zlíně, Kateřina Olivová - galerie Umakart v Brně a David Helán - galerie Klubovna. Na celý „minifestival“ performancí bylo pozváno 10 autorů českých, včetně jedné autorky americké:
Erin Gigl (*1984), Vít Čechmánek (*1984), David Helán (*1979), Radek Herold (*1979), M. Karel Klusoň (*1990), Tereza Kovářová (*1991), Kateřina Olivová (*1984), Petra Strá (*1979), Vojtěch Skácel (*1983), Helena Ťapajnová (*1991).
Jejich denní životní aktivity jsou bud´ částečně nebo zcela propojeny s jejich tvůrčí činností a vsazení se do role herce – performera, někdy více autora – neherce, přenašeče konkrétní vymezené informace i myšlenky formou hereckého předvedení může a nemusí být divákem pochopeno. Fór formou formulace vtipu pokračujícího až v happening. ¹* Formulace myšlenky předpřipravené, ale dosud nezhmotněné, nesdělené, neprožité a zpětnou reakcí nevyzkoušené. Další důležitou a nedílnou součástí přístupu prezentace je autorská role „kur – autora.“ ₂* Kur – autorství znamenalo, že každý autor byl sám sobě v jiné úrovni autorství i kurátorem; kur – autor: slepičící se druh autora, dle slovníkových textů Davida Helána, který ve své tvorbě navazuje na konceptuální tendence druhé poloviny 20. století. Rozptyl jeho tvorby je velmi široký. Zahrnuje nejrůznější performance, video-performance, akční umění, instalace, práci s fotografií, novými médii a jejich fúzemi, ale i práci s textem. Příznačné pro práci Helána je využití dadaistických principů, spontánní bezprostřednosti, experimentu a humoru. Pro společnou akci přizval Helán do Zlína Erin Gigl, původem z amerického Chicaga, ale žije a tvoří v Marseille. Pro ně oba a jejich dvě další performance bylo důležité téma města Zlína a podzimní melancholie „zažívání“ (Jasnovidci) a konfrontace s tématem „fenoménu Baťa.“
Autorům, kteří se pohybují právě v menších galeriích je samokurátorství specificky vlastní a prezentace je o to více autorsky bytostnější. Odstranění role „běžného“ kurátora výstavy je a byla pro autory velmi zajímavým a přímým postojem ve formování a určování práce, prezentace performance a výsledné instalace. U takového druhu živých akcí je nejlépe je vidět, účastnit se a zažít. Podaná video – dokumentace je bezesporu velmi důležitá, ale u konkrétních performancí může být vyznění mírně zkreslující.
PERMANENT RAW [ro:] BOTA je soubor akcí vzniklých prací tří aktérů (Čechmánka, Klusoně a Stré) a editorem Terezou Kovářovou z Ostravy. Ta studuje film na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Je neustále v pohybu. Žije tak, jak by mohla žít, a natáčí o tom filmy. Natočila Skoro úplně vymyšlený film na motivy básně od Charlese Bukowského o vztahu existujícím v podobě iluze o něm, a deziluzích ze vztahů neiluzivních. Dále film Zoo o lidských exemplářích v kupé vlaku, o jejich setkáních a míjeních. Hraje si s vnímáním, a točí filmy o představách a o potřebnosti přímé lidské komunikace, které se tak lehko vyhýbáme. Točí filmy, jako by svět byl film. Její závěrečná performance, editace materiálů se stává aktem vysvětlování pointy fóru, ať už jakkoliv špatného a nedobře mířeného. Tereza rozehrává svou loutkařskou hru na dvou obrazovkách. Na jedné ukazuje videa ve formě, v jaké by sobečtí tvůrci chtěli, aby zůstaly – pečlivě zahalené v kožešinách, třpytkách, na falešném dně, aby je na druhé obrazovce zbavila všech svých tajných šifer, uvedla na pravou míru a snad jim dala skutečnou hloubku vyjevením autentické výpovědí a upřímnosti pečlivě schované. Petra Strá jezdí na kole a recituje básně. Její poezie někdy vyvolává dojem jazyka in statu nascendi, kdy se běžná slova teprve rodí z předjazykové, dosud neartikulované materie a silně evokují folklorní kořeny, jazykovou magii, zaříkávání. Napsala sbírku Volavka (Host, 2014). Dokončuje nový rukopis Vríka. Strou zajímají univerzální a superabstraktní roviny, kde jazyk už nemá místo, kde je vyjádřením konkrétní emoce, nečekaným silovým polem.
Martin Karel Klusoň je Vandrák, Country Bůh a Lump. Narodil se v Litomyšli a vyrůstal na pomezí Vysočiny a Sudet. Jeho jazykem je architektura, loutkářství, text, kresba, zvuk, cirkus, tanec, světlo. Vypráví příběhy prostorů, staví noclehárny a trucovny a dělá všední zázraky. To vše pohybem.
Vít Čechmánek kácí stromy, snaží se o zachycení momentu, který se nedá zachytit, momentu, který už dávno proběhl. S výkladem si nedělá starosti, každý dle něj poslouchá své.
Kateřina Olivová je umělkyně, performerka, videoartistka, kurátorka, kojící aktivistka a matka.
Absolvovala ateliér tělového designu na FaVU VUT Brno (pod vedením Jany Prekové a později Lenky
Klodové), nyní studuje postgraduální studium u Lenky Klodové na téma umění a mateřství. Kateřině je vlastní intenzivní, osobní, hedonistické pojetí tělesnosti, humor, feminismus a feminita, trapnost a radost ze života. Svou zlínskou akci zakončila lehce provokativně, neoděná, procházkou parkem.
V prostoru galerie autoři vytvořili komorní a ucelenou instalaci, kdy jednotlivé předměty nebo objekty byly smíšeny s video – technikou. Dospěli k jakémusi naředění prezentace – nejen holé dokumentace videí s volným použitím předmětů do objektu či instalace. Propojení čisté digitální techniky převážně uniformě čistých LCD obrazovek s předměty řemeslného užití (žebřů, malířských sušáků na natěračské práce) působilo ve výsledku celkového pojetí v prostoru galerie velmi neformálně. Ve třetím galerijním prostoru byly promítány větší nástěnné projekce z 32. tovární budovy. Ty dokumentovaly performance Heleny Ťapajnové, která pracuje řemeslně se sklem, porcelánem, autorským designem a věnuje se také volnému umění, performanci a galerijnímu provozu. Tématem její tvorby jsou vzpomínky na dětství, zahradu a skleník otce a jeho domácí vynálezy. Helena často hledá estetiku v neestetice. Objekty, které vytváří, v sobě skrývají poetiku, křehkost, absurditu a zanechávají v divákovi potřebný pocit znepokojení, který objekty vzdaluje od čistého estétství užitého designu. Dalším tématem je pro Helenu konstrukce, budování a produkce v protikladu k dekonstrukci. Tomuto tématu věnovala performanci nazvanou Shelter.
Autorem dalšího z videí byl Radek Herold, hudebníka multiinstrumentalista, zakladatel a člen audiovizuálního sdružení Opuka.
Celková instalace a atmosféra, která v galerii byla, působila dojmem nočního klubu. Přeměna galerie typu „white cube“ v prostředí méně čitelné, od autora k autorovi, takzvaně z očí do očí, se stala příjemným experimentem i osvěžením.
Slovy autorů: „Performance je život a život je permanentní robota.“ Přeji Zlínu více takových výstav a představení performancí, více um – akcí, aby vody silně tryskaly v řádu kreativity. Děkuji z mé strany všem přizvaným autorům, spolupracovníkům, galerii za nabídku exteriérového zpracování SOKLU u budovy galerie: „Moravský dekor, moravská antika, valašský zen, valašský zro-zen. Zlín je město zenu, je to město mrakodrapů, betonových soklů, zřícených snů a valašské tradice. Vojtěch Skácel propojuje současnost s tradicí, minulost s budoucností do jednoty zenu. Stejně tomu je také u valašského zenu, který je přítomen v soklu V. Skácela, v soklu, jež je sloupem času, je snovým torzem toho, co zbylo a toho, co nabývá, toho, co je nepřetržitě zpřetrháváno a spojováno skokem osudu do valašské propasti… tam někde na konci je vidět světlo - kořen v útrobách moravských mrakodrapů. “ 4*(Filip Machač)
Vojtěch Skácel
