P e t r    K u n č í k

     Petr Kunčík se narodil 29. června 1981 v Přerově, v letech 2000-2003 absolvoval  Zlínskou soukromou vyšší odbornou školu umění a poté pedagogickou fakultu MU v Brně (2003-2008). Od roku 2006  studuje  v malířském ateliéru Petra Kvíčaly  na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Patří tedy k nejmladším, ale současně také  k nejvýraznějším a na české výtvarné scéně již víceméně zavedeným představitelům nastupující umělecké generace. Osobitý výtvarný projev Petra Kunčíka se formoval už na půdě zlínské škole umění, v duchovní blízkosti či spřízněnosti autora s jedním z jejích podnětných pedagogů, malířem a básníkem Pavlem Preisnerem. Velmi přesvědčivě pak zejména v obrazovém cyklu Abiogeneze (2003),  v němž se již  plně prosazuje  jeho umělecké vidění světa, umělecký tvar vlastní jeho tvůrčí mentalitě. Spontaneita na bázi básnivé vizuality je charakteristická pro celou jeho další tvorbu.

    Po důsledně figurativních počátcích se jeho malba, počínaje Abiogenezí,  zcela uvolňuje i v tématické sféře; těží ze zrakových dojmů i duchovních prožitků. Jde o fantaskní přetváření přirozeného světa v ryze estetickou realitu. Zvláštní roli přitom sehrávají nahodilosti, jakási postsurrealistická setkávání,   různé anomálie  nečekaných souvislostí v lidském bytí, ale   i vnímání chyb a kazů světa věcí.  Nahodile vyjevované, rozličné -možné i jsoucí- jevové nesourodosti či atomizace vnitřně jednotného jsoucna jakoby autora provokovaly  k integrující, dynamické malířské  fabulaci tématu,  která se nezřídka otevírá  technickému experimentu -nikdy však ne  na úkor pro něho příznačné bravurní malby. Tak je tomu např. v obrazovém cyklu Zvuk tibetských mís až v Japonsku (2006), který vychází   z černobílých fotografií starého cestopisu po Japonsku nebo v případě monochromní šedobílé série obrazových kompozic Fosfény. Cyklus figurativních obrazů Radosti, Souboje,   do jehož výrazu se promítá provedení na drsném podkladu, je zase naopak projevem až  „rubensovské“ nevázanosti v tvarové nadsázce, ale i v barevné přebujelosti.

      Nejnovější obrazové kompozice, které autor pod názvem Labyrinty představuje v Kabinetu T, sice svou malířskou spontaneitou na malby předchozího cyklu v jistém ohledu navazují, ale jejich skutečné kořeny spočívají v obrazových kompozicích, jež vytvořil na malířském sympóziu v Miloticích(2006) a které, jak sám uvádí ve své diplomové práci na pedagogické fakultě,  zahájily jeho „přestup do fascinačního údobí okouzlení ornamentem“. Lze k tomu jenom dodat, že trvalé  odklánění Petra Kunčíka od jakýchkoli racionálních aspektů malby směrem k čisté intuici v těchto „ornamentálních kompozicích“ vrcholí – jedná se o ryze malířské pojetí, o malbu jako  prostředek k vyjevení hodnot zakotvených v hloubce instinktivní sféry lidské bytosti.

                                                       -lš-