Participy: Tento termín používám pro akce koncipované pro určité místo či situaci.
V analogii SOCIÁLNA vnímám termín particip jako určitý sociální počin vztahující se k období přelomu let 1999-2000, kdy jsem tento termín začal používat. Ze zpětného pohledu to byl akt rozhodnutí vstoupit do sociálního prostoru a zahrnout do hry prvky socializace obyčejných každodenních činností. Aniž bych si to precizněji definoval, intuitivně mi šlo o jakési zrovnoprávnění každodenních aktivit s výlučností sociálního statusu umění a o určité zrovnoprávnění prostorů pro vystavování.
Particip č. 197 vychází z participu č. 191, který vytvářím od začátku tohoto roku. Téměř denně kreslím na mobilní aplikaci jednoduché kresby, kterými si komentuji, zaznamenávám určité události dne. Těmto kresbám říkám sms, krátké služebné zprávy, a publikuji je na sociální síti Facebook. Celkem od ledna 2016 bylo publikováno něco kolem dvě stě padesáti kreseb. V participu č. 197 představuji vybrané kresby v galerijním prostoru. Dočasně materializuji jejich nemateriální určení. Nemateriálností myslím formu, jakou se ustavují, uchovávají a dále distribuují. Vznikají přes jednoduchý fyzický akt doteku obrazovky mobilního telefonu. Vše, co se děje potom, je věcí světa digitálního, nemateriálního prostoru, ve kterém bydlí a komunikují.
V participu č. 197, který je vystaven v zlínské Galerii Kabinet T., jsem se pokusil o převedení daných krátkých služebných zpráv do dočasného fyzického stavu. Požádal jsem třicet žákyň a žáků primy Gymnázia na náměstí T. G. Masaryka ve Zlíně, aby vybrané kresby, vytištěné na papíře formátu A4, překreslili černým fixem na stěny galerie. Snažili jsme se, aby jednou vyprávěné kresby (particip č. 191) byly převyprávěné znovu se vším rizikem přímo, režně a čerstvě (particip č. 197).
Jistým způsobem se jedná o retrospektivu jednoho participu.
text: Tomáš Vaněk