Minulé výstavy

Hidden in Plain Sight Jiří Žák
14. 8. – 24. 9. 2020
MORFOLOGIE ELIÁŠ DOLEJŠÍ – MARIE JAROŠINCOVÁ – ROSWITHA MAUL – PETRA SKOŘEPOVÁ – TOMÁŠ VOVES
25. 5. – 25. 7. 2020
Rozumím Pavel Humhal
30. 1. – 31. 3. 2020
Figurae Max Leiß
7. 11. – 28. 12. 2019
Matěj Lipavský, Václav Litvan, Vojtěch Skácel
18. 9. – 25. 10. 2019
RAUSCHEN | ŠUMĚNÍ Christine Camenisch | Johannes Vetsch /CH/
27. 5. – 27. 7. 2019
MIESTO BLÍZKOSTI, PRIESTOR ODLÚČENIA Daniela Krajčová, Peter Jánošík /SK/
4. 4. – 15. 5. 2019
PRACH NA POLICI / DUST ON A SHELF Gabor Kristóf /HU/
14. 2. – 21. 3. 2019
0ČI / AUGEN Fabian Ginsberg, Stefan Hayn /D/
8. 11. – 20. 12. 2018
DJ NA VOLNÉ NOZE / THE FREELANCE DJ Sláva Sobotovičová /SK/, David Fesl /CZ/
21. 9. – 25. 10. 2018
TEKUTÁ MATEŘSKÁ LÁSKA Ester Geislerová /CZ/, Milan Mazúr /SK/
28. 5. – 27. 7. 2018
JE TOHO VÍCE / THERE ARE MORE THINGS Jaro Varga, Dorota Kenderová /SK/
12. 4. – 18. 5. 2018
NATURALISMUS Vladimír Véla, Jaromír Šimkůj
18. 1. – 22. 2. 2018
LOUKY DIVOKÉ Mark Ther
9. 11. – 20. 12. 2017
The Reconstruction of Truth - Rekonstrukce pravdy Philipp Gasser /CH/
21. 9. – 29. 10. 2017
'PATADATA1 /CZ, DE, UK/ Václav Girsa, Franziska Hufnagel, Andrea Lédlová, Brian Reffin Smith, Lukas Troberg
19. 5. – 19. 7. 2017
BLIND SPOTS David Možný
11. 4. – 11. 5. 2017
CNS Šárka Koudelová, Ondřej Basjuk
2. 3. – 31. 3. 2017
PARTICIP č. 197 Tomáš Vaněk
15. 12. 2016 – 27. 1. 2017
GROUND Silvia Klara Breitwieser /D/
3. 11. – 2. 10. 2016
NEW HORIZONS II. András Cséfalvay /SK/
15. 9. – 16. 10. 2016
DOOM Kryštof Kaplan
20. 5. – 30. 6. 2016
I-SANCTUARY Irina Birger /NL/
7. 4. – 7. 4. 2016
ČUJKI Lenka Černotová
18. 2. – 18. 3. 2016
Dál a výš Daniel Vlček
25. 11. – 10. 12. 2015
Slack Motion / Uvolněný pohyb Ben Brix /D/
22. 10. – 20. 11. 2015
Per man ent fór ent per for man`s Per man ent fór ent per for man`s
15. 8. – 25. 9. 2015
HRY V GLOBUS Adéla Součková, Matěj Smetana
25. 6. – 31. 7. 2015
PALLIATIVE Iede Reckman /NL/
5. 5. – 5. 5. 2015
TOO MUCH, TOO SOON Katarína Hládeková, Ondřej Homola
18. 3. – 18. 3. 2015
HROZNÉ HROZNO A ZLÝ ZLÍN Jiří Kovanda, Markéta Othová
5. 2. – 11. 3. 2015
ANAGRAM Matthias Hesselbacher /D/
13. 11. – 19. 12. 2014
MARSEILLE Pierre-Gilles Chaussonnet /F/
1. 9. – 10. 10. 2014
KDYBY KRÁSA ZABÍJELA Blanka Jakubčíková
10. 7. – 15. 8. 2014
Intertwined/Prolínání Antoinette Nausikaa /NL/
14. 3. – 14. 3. 2014
STŘET Pavel Hošek
13. 2. – 13. 2. 2014
Zátiší Petr Willert
3. 12. 2013 – 16. 1. 2014
COKOLI Jan Šerých
17. 9. – 18. 10. 2013
AUTOPORTRÉTY Patricie Fexová
9. 7. – 8. 8. 2013
CONVERTER Carola Ernst /D/
16. 5. – 28. 6. 2013
FRAGMENTY A UDÁLOSTI Zbyněk Sedlecký
14. 3. – 2. 5. 2013
NĚCO Jan Ambrůz
18. 1. – 28. 2. 2013
ŘÍKÁM VÁM, JE TO PRAVDA, ALE Václav Girsa
18. 10. 2012 – 31. 1. 2013
MODUS OPERANDI Petr Bařinka, Pavel Strnad
23. 7. – 31. 8. 2012
TERMOVISION Matej Fabian /SK/
2. 2. – 21. 3. 2012
Portfolio 2 Jiří Petrbok
14. 12. 2011 – 31. 1. 2012
MÍSTNÍ MUZEUM Dominik Lang
8. 11. – 2. 12. 2011
BARVY COLOURS FARBEN COLORI Lenka Vítková, Jiří Valoch
12. 7. – 28. 8. 2011
POZITIVY Zbigniew Libera /PL/
3. 5. – 3. 7. 2011
SPÍŠ TIŠE Zdeněk Gajdoš
23. 2. – 8. 4. 2011
NENÍ NÁVRATU Pavel Forman
25. 12. 2010 – 21. 1. 2011
SVĚT BEZ MÍSTA Habima Fuchs, Erwin Kneihsl, Markus Selg /D/
9. 9. – 22. 10. 2010
ANDREW´S HONEYMOON IN INDIA / ANDREWOVA SVATEBNÍ CESTA V INDII Andrew Gilbert /GB/
6. 5. – 4. 6. 2010
KW "FAMILY" Igor Korpaczewski
25. 3. – 30. 4. 2010
ROZHOVOR PŘES STĚNU Eva Koťátková
11. 2. – 19. 3. 2010
HLAVYVHLAVĚ Radim Hanke
10. 12. 2009 – 29. 1. 2010
MASKER1 Jakub Matuška
5. 11. – 4. 12. 2009
LABYRINTY Petr Kunčík
30. 9. – 30. 10. 2009
BEZČASIE Juliana Mrvová /SK/
4. 6. – 10. 7. 2009
PARTICIP 91 Tomáš Vaněk
23. 4. – 30. 5. 2009
PEPITO Tereza Velíková
26. 3. – 18. 4. 2009
MANDARINKY Jiří Kovanda
5. 2. – 20. 3. 2009
LESKYMOIDY Milan Houser
11. 12. 2008 – 31. 1. 2009
NÁLETY Lubomír Jarcovják
6. 11. – 6. 11. 2008
Zpět na výpis
MG-3793 MG-3796 MG-3798 MG-3804 MG-3806 MG-3808 MG-3819 MG-3820 MG-3823 MG-3826 MG-3829 MG-3847 MG-3860
Minulá výstava

'PATADATA1 /CZ, DE, UK/

Václav Girsa, Franziska Hufnagel, Andrea Lédlová, Brian Reffin Smith, Lukas Troberg
19. 5. – 19. 7. 2017
  • Vernisáž: 2017. 05. 19. v 21:38
  • Kurátor/ka: Franziska Hufnagel, Lenka Tutschová

Anotace výstavy

Skupinová výstava umělců zabývajících se tématem absurdistické literární koncepce - Patafyziky

Název výstavy 'PATADATA, tak jako 'Patafyzika se vztahuje na vědu o výjimkách o imaginárních řešeních. Patafyzika je věda o síle představivosti, je to filosofie a nauka, jíž podléhá vše, aniž by nutně vytvářela ideje, iluze, věnovala se výzkumu, pracovala s experimentem a cílila k objevům.

Kromě Briana Reffina Smitha, který získal vůbec první Prix Ars Electronica a Golden Nica v Linci, žije a pracuje v Berlíně a Franzisky Hufnagel - od r. 2002 má jako teoretička za sebou řadu ‘patafyzikálních výstav tzv. imaginárních řešení, byli vyzváni další tři umělci z Česka a Německa – Václav Girsa, Lukas Troberg  Andrea Lédlová.

Výstava bude instalací spojující malbu, objektové sochařství, texty, kresbu, počítačové umění, video, hudbu, patafyzikální nauku a performanci B. R. Smitha při zahájení výstavy. Výstava bude výměnou otázek a odpovědí mezi českými a německými umělci ve vzájemném dialogu o problematice patafyziky. 

Text kurátora

Jak se chová patafyzika k historii? Dokáže - měníc směr - uniknout lokalizaci ve stávajícím světovém systému, který utváří společenský a kulturní život?

Je to vůbec to, co chce? Její logika úniku utvářená absurditou a paradoxy vystupuje přinejmenším výrazněji do popředí, když se uvedené poměry stanou nesnesitelnými: v tzv. Fin-de-Siècle-dekadenci, v bezohledném válečném nadšení kolem roku 1914 a v nepokrytém návratu ke status quo nebo přímo po velkých škodách způsobených v letech 1933 - 45. Rafinované taškařice se zdají být modelem reakce, která pomáhá zachovat důstojnost. A to právě tehdy, když se zvažovaný postoj proti své době jeví jako neúčinný. Patafyzika pozitivně hodnotí poznatek, že ani přímý odpor, ani zklamaný ústup nejsou hodné úsilí. Následkem toho se pokouší nejen jednat skrytě, nýbrž se také vměšovat a zviditelňovat. Tak je a zůstane pro ni pole výtvarného umění jevištěm, které dovede vědomě využívat. 

Na divadelní scénu narazíme již v dílech Andreji Lédlové a to na pečlivě nakreslených obrazových panoramatech podélného tvaru. Zde vystupuje průvod bláznů demonstrativně ze tmy negace a hrozícího zpustošení. Divák reaguje s bázlivou zvědavostí na tento kuriózní a kolektivní akt „sebevyjádření", který je ještě umocněn nevázaným zobrazením vpřed hnaných zvířat. Zda se jednotlivec může vzdát opory, zdánlivě poskytované kulisou kolektivu, dosud jen odhadujeme. Umění nemůže víc než činit nabídky. A další nabídkou Andreji Lédlové jsou její skulpturální spletence a paralely lidí, které mohou být tzv. skutečným bytostem ku prospěchu, aby jim ulehčily bytí, nebo poskytnout náměty k úvaze o možnosti jiného vývoje druhů. Toto nám sugerují také její kreslené potpouris z nejrůznějších zvířecích materiálů. 

Zvířecí bytost ve své nejzářivější podobě nebo ve funkci zvěstovatele člověku o jiném světě vystupuje v malbách Franzisky Hufnagel. Ať havran nebo rajka - vždy se objeví metaforicky vysvětlitelný významový klíč (Passe partout). Avšak proti těmto očekávaným interpretacím se vzpírá nejen namalované okolí, ve kterém se usídlily ptačí bytosti, ale také jazykové prvky, umístěné na ploše obrazů. Všechny tyto roviny stojí samy o sobě, jsou v rámci své pospolitosti nezávislé. Z této nezávislosti tří komponentů k sobě navzájem vyplývá neustálé, nekonečné dotazování sebe sama na skutečnost a právě tím, že je bez konce, demonstruje současnost. 
Konstantní pohyblivé figury a principiální neuzavřenost sugerují také umělecké práce Briana Reffina Smitha, v nichž jsou např. použity jako materiál miniaturní železnice. Pohyby na modelu železnice neodpovídají žádnému vývoji, nýbrž setrvávají v systematické uzavřenosti. Simulovaná analogie dopravního prostředku je pohyblivým obrazem periodického zpřítomnění. Srovnatelným způsobem může vést do prázdna mechanicky opakované přednášení bonmotů filozofické provenience. Zdánlivé pravdy - zvláště populárně apodiktické – stagnují a dále se nevyvíjejí. Brian Reffin Smith je znovu posílá na cestu. Indikované mlčení se dá do pohybu, distinkční moc autorit se metaforicky jakoby otřese. Také v autorových dvojobrazech se objevuje patafyzická pohyblivost, která se nespokojí s jednoduchými jednou nalezenými pravdami. Znázorňují skutečnost jako konstantní neidentitu, z čehož by měl jistě radost i všestranný umělec Kurt Schwitters, který kdysi prohlásil: „Všechno je pravda, ale i naopak."

Příbuzným způsobem se také prolínají identity v uměleckých pracích Lukase Troberga - když proud barvy, odvozený z horizontální linky, se nečekaně objeví jako precizně vypracovaný skulpturální element implantovaný do městského okolí. Pak je existenci takové formy skutečnosti dodán jiný význam, což je opět promítnuto do umělecké práce. Podobně to probíhá s Trobergovou prací „The truth about you and me", když se písmo a jednoznačně zvolená forma zobrazení překrývají do té míry, že jedno druhé jak vymaže, tak i rozšíří. Střet systémů otevírá nové možnosti - ať už je to alternativní zacházení se slovním pojmenováním emocionality nebo ve spojitosti s fenoménem jednoduché konstelace formy, která se zdá být víc než pojmenováním a víc než potlačením vzájemného konfliktu, totiž uvědomělým ztvárněním dvou elementů, včetně delšího dechu neboli dominance jednoho, případně chytrého a zdrženlivého postoje druhého.

Obrazy Václava Girsy se s parodií a nadsázkou dotýkají multiperspektivního
střetu a křížení systémů. Ve všech jeho dílech různé výrazové způsoby
zpochybňují samy sebe: Do barevného pole je vsazen černý oheň, který  
rozprašuje jiskry. Nebo se jedná o expresivní, větrem rozevlátou jedli,
která se pokouší „vzdorovat" definované struktuře proužků a obdélníků? Anebo
vidíme rostlinu zakořeněnou ve „vlastní" zemi s větvemi uspořádanými v
uzamčené struktuře, která formálně odpovídá uspořádané konstrukci pásů?
Podobná jemná i zjevná souvztažnost se objevuje také v obrazech s bytostmi:
přítomnost hybridů podobných plazům dává další význam čistě malířským rámcům
levého zadního plánu obrazu. Tyto čistě malířské prvky, které by mohly být
označeny jako Pollockův dripping, se mísí s dolů převrácenými kužely
zmrzliny a omezují mobilitu neznámého stvoření. Také zde dochází k
patafyzickému řetězení příčinnosti.

V celku znázorňuje PATADATA I také pohled na současné problémy postmoderny - na fenomén stagnace, který bývá zpravidla překonáván vykrádáním minulosti. PATADATA I svým způsobem tematizuje minulost, a to možná právě v Hufnagelové instalaci„Thinking about an imaginary solution ", ke které patří blok již 10 let starých obrazů. Znázorněné hlavy se objevují tak bezradně bledé, že je člověk v pokušení vdechnout jim nový život. Elektrická pupeční šňůra ručí za opatření udržující život ve formě přenosu potravy obrazem a zvukem. Zde vládne opět patafyzický pozitivizmus, který se nelehce odvrací od krutého, cynického a němého světa a stále směřuje k proveditelnému v nepoužitelném.