Zvuková krajina je jedinečný zdroj informací o stavu přírody i o nás samotných. Tato výstava ukazuje, jak vědecký výzkum a umělecké zpracování mohou společně odhalit, co se skrývá ve zvucích kolem nás. Poznáte, jak se přírodní harmonie proměňuje pod tlakem lidského hluku a jak tyto změny ovlivňují zvířata i člověka. Zážitek je určen pro smysly i mysl – přináší data, příběhy i prostor k vlastnímu prožitku. Přijďte se přesvědčit, že propojení vědy a umění otevírá nový pohled na svět, který stojí za to slyšet i chránit.  

Text k výstavě

Jako společnost stojíme na místě, ze kterého se rozhlížíme kolem sebe a vidíme devastaci, kterou některá naše rozhodnutí přinesla. Člověk se najednou jeví jako invazivní druh. Stojíme
na tomto místě a přemýšlíme, jak bychom mohli pokračovat, aniž bychom dál agresivně narušovali rovnováhu systémů kolem nás. Pokud se nám povede lépe rozklíčovat a popsat pozorované jevy, situace a změny, pomůže nám to lépe pochopit, co se s ekosystémy skutečně děje, jaká je naše pozice v těchto procesech a snad i jaké by měly být naše další kroky, abychom odvrátili kolaps.

Jedním ze způsobů, jak ekosystémy lépe pochopit, je jim naslouchat. Intenzivní či soustředěné naslouchání prostředí, jak vlastními fyzickými možnostmi, tak díky technologiím, je už od šedesátých let tematizované ve světě zvukového umění i hudby a v posledních letech, s narůstajícím vědomím velkých environmentálních změn, se jeho naléhavost zintenzivňuje. Umělecký i vědecký výzkum a přístup otevírají nové možnosti klíčování světa a probíhajících procesů, přičemž vzrůstá potřeba tyto světy, v minulosti často chápané jako oddělené, propojovat, prolínat a hledat společné cesty. Právě různorodost a dialogy mezi odvětvími nám mohou pomoct s novými východisky z beznaděje, která aktuální krizi často provází.

Mgr. Matyáš Adam, Ph.D., jako nadšený popularizátor vědy a odhodlaný ochránce přírody, přináší do galerie umění data svého výzkumu se záměrem otevírat témata zvukového znečištění, biodiverzity a poslouchání jako metody poznávání přírody. Základem práce je pořizování terénních nahrávek, což je jedním z momentů, kde se ekoakustika prolíná se zvukovým uměním. MgA. Leona Vyhnálková, zvuková designérka, data přeměňuje ve zvukové kompozice utvářené v čase i prostoru na míru galerii a specifickému technickému řešení. Vytváří tak dvě zvukové skladby, které vybízejí návštěvníka galerie k zastavení, spočinutí, chvíli soustředěného naslouchání.

V první části můžeme slyšet biofonii – zvukové prostředí tvořené zvuky zvířat a rostlin, které je narušované antropofonními zvuky. Můžeme sledovat, s jakou intenzitou, až agresí, lidské zvuky do přírodního zvukového prostředí vstupují, přehlušují ho. Díky projekci spektrogramu – grafu, neboli přesněji vizualizaci dat analýzy frekvenčního složení zvuku, a projekci amplitudy, křivky hlasitosti zvuku, jsme vedeni k analytičtějšímu poslechu. Soustředíme se jak na celkovou zvukovou kompozici, tak na její složky, jednotlivosti a jejich vzájemné vztahy.Pohyb po prostoru nám umožňuje měnit perspektivu ke slyšenému a prozkoumávat i vlastní vztahování se k jednotlivým zvukům i proměnám zvukového prostředí.

V druhé části se dostáváme do odlišné poslechové situace. Jsme zváni k zastavení se, ztišení, v potemnělé místnosti snad k potlačení jiných smyslů tak, aby se sluch mohl lépe rozvinout, zjemnit, mysl pookřát a vstřebávat, možná i odpočinout a napojit se na prostředí nerušené přírody. Stojíme na místě, stojíme, zastavujeme se a chvíli sami ztichneme, aby to ostatní mohlo zaznít, aby to jemnější, křehčí, mohlo být slyšeno. Stojíme, zastavujeme se, abychom slyšeli prostředí v jeho rovnováze, v jeho dokonalosti a smysluplnosti, abychom zaslechli křehkou krajinu.