Matej Fabian: Termovision

První samostatná výstava Mateje Fabiana (*1979) v České republice ve zlínském Kabinetu T. představuje tvorbu tohoto výrazného slovenského autora za poslední dva roky. Čerstvý absolvent Ateliéru malby a jiných médií u profesora Ivana Csudaie na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění vstoupil na výtvarnou scénu oproti svým generačním souputníkům s mírným opožděním. Celé dětství a mládí se věnoval vrcholovému sjezdovému lyžování a umění pro sebe objevil až v ranné dospělosti. Možná právě díky tomu není jeho projev unavený přebytečnou kultivací, není zatížen výtvarnými klišé a ohromuje svojí razantností a schopností spontánně a neotřele kombinovat různé vlivy. V jeho tvorbě se prolíná barokní monumentalita se street-artovou estetikou, black-metalová ikonografie s motorkářskou. Tento postmoderní koktejl je ve Fabianově pojetí nečekaně koherentní a formuluje jeho nezaměnitelný rukopis.

Během studií si Matej Fabian osvojil klasické malířské přístupy, které živelně transformoval do vlastního výtvarného jazyka. Podstatný je pro něj především samotný proces malby, který prožívá s plným fyzickým nasazením. Barvy na sebe vehementně vrství v téměř reliéfních fragmentárních nánosech, ze kterých modeluje iluzivní prostor.

Název výstavy Termovision je nejen titulem ústředního obrazu, ale zároveň i určitým vnitřním principem celé dosavadní Fabianovy tvorby, která zviditelňuje jevy a vlastnosti pouhým okem neviditelné. Termovize je terminus technicus pro vizualizaci tepelného vyzařování objektů - ať už živých či neživých. Můžeme předpokládat, že zlo, coby nahuštěná negativní energie, má výraznou tepelnou intenzitu, kterou lze za určitých okolností postřehnout a následně zobrazit. Právě mapováním zla se Matej Fabian systematicky zaobírá. Linie tohoto „výzkumu“ začala sérií „Amerických ďáblů“, kde evokoval své vzpomínky na střet se svébytnou mytologií zdejší country komunity. Jeho pozdější „Rakouští ďáblové“ reflektují mikulášské oslavy v Alpách, které se z folklórního obyčeje často zvrhly v zuřivý hon na turisty.

Téma zla, tentokrát povýšeného do nadpřirozené sféry vyvrcholilo ve Fabianově diplomové sérii obrazů přímo inspirované kultovním sci-fi filmem z 80. let Predátor, z nějž jsou na výstavě v Kabinetu T. představena dvě klíčová plátna. Pozdější obraz Jack navazuje na filmovou vizualitu Predátora, jen se ocitá v mnohem intimnější sféře: autor nahrazuje zběsilou tvář Jacka Nicholsona z filmu Shining svým autoportrétem. Osobnost zde prosákla skrze vypůjčenou identitu – masku -, která jí měla zaručit anonymitu. Jsou to právě masky, které pohlcují individualitu, dávají průchod animálním složkám osobnosti a uvolňují zběsilost v srdci. Proměny lidské mentality, které Fabian dokáže odkrýt svojí „termovizí“, jsou také námětem maleb pivních půllitrů, ve kterých lze rozpoznat náznaky lidského obličeje, který se v nich – deformován alkoholem- rozpíjí.

Všudypřítomné zlo, personifikované do folklórních kostýmů, démonických monster a nebo filmových postav, jako by ve fabianových obrazech samovolně emanovalo skrze hutné vrstvy barevné hmoty, jako by se prosadilo malířovým prostřednictvím tak trochu nezávisle na jeho vůli. S trochou nadsázky lze říci, že Fabian je médiem naší doby – prostřednictvím své „termovizní“ malby zobrazuje neviditelné i když všudypřítomné síly, které nás ovládají a s lynchovským úšklebkem naznačuje, že věci a lidé nejsou tím, čím se zdají být.

Terezie Zemánková