Minulé výstavy

Elves leaving the forest András Cséfalvay
22. 12. 2020 – 22. 1. 2021
Kontinuální přechody Daniel Hanzlík
20. 11. 2020 – 22. 1. 2021
Hidden in Plain Sight Jiří Žák
14. 8. – 24. 9. 2020
MORFOLOGIE ELIÁŠ DOLEJŠÍ – MARIE JAROŠINCOVÁ – ROSWITHA MAUL – PETRA SKOŘEPOVÁ – TOMÁŠ VOVES
25. 5. – 25. 7. 2020
Rozumím Pavel Humhal
30. 1. – 31. 3. 2020
Figurae Max Leiß
7. 11. – 28. 12. 2019
Matěj Lipavský, Václav Litvan, Vojtěch Skácel
18. 9. – 25. 10. 2019
RAUSCHEN | ŠUMĚNÍ Christine Camenisch | Johannes Vetsch /CH/
27. 5. – 27. 7. 2019
MIESTO BLÍZKOSTI, PRIESTOR ODLÚČENIA Daniela Krajčová, Peter Jánošík /SK/
4. 4. – 15. 5. 2019
PRACH NA POLICI / DUST ON A SHELF Gabor Kristóf /HU/
14. 2. – 21. 3. 2019
0ČI / AUGEN Fabian Ginsberg, Stefan Hayn /D/
8. 11. – 20. 12. 2018
DJ NA VOLNÉ NOZE / THE FREELANCE DJ Sláva Sobotovičová /SK/, David Fesl /CZ/
21. 9. – 25. 10. 2018
TEKUTÁ MATEŘSKÁ LÁSKA Ester Geislerová /CZ/, Milan Mazúr /SK/
28. 5. – 27. 7. 2018
JE TOHO VÍCE / THERE ARE MORE THINGS Jaro Varga, Dorota Kenderová /SK/
12. 4. – 18. 5. 2018
NATURALISMUS Vladimír Véla, Jaromír Šimkůj
18. 1. – 22. 2. 2018
LOUKY DIVOKÉ Mark Ther
9. 11. – 20. 12. 2017
The Reconstruction of Truth - Rekonstrukce pravdy Philipp Gasser /CH/
21. 9. – 29. 10. 2017
'PATADATA1 /CZ, DE, UK/ Václav Girsa, Franziska Hufnagel, Andrea Lédlová, Brian Reffin Smith, Lukas Troberg
19. 5. – 19. 7. 2017
BLIND SPOTS David Možný
11. 4. – 11. 5. 2017
CNS Šárka Koudelová, Ondřej Basjuk
2. 3. – 31. 3. 2017
PARTICIP č. 197 Tomáš Vaněk
15. 12. 2016 – 27. 1. 2017
GROUND Silvia Klara Breitwieser /D/
3. 11. – 2. 12. 2016
NEW HORIZONS II. András Cséfalvay /SK/
15. 9. – 16. 10. 2016
DOOM Kryštof Kaplan
20. 5. – 30. 6. 2016
I-SANCTUARY Irina Birger /NL/
7. 4. – 14. 5. 2016
ČUJKI Lenka Černotová
18. 2. – 18. 3. 2016
Dál a výš Daniel Vlček
25. 11. – 10. 12. 2015
Slack Motion / Uvolněný pohyb Ben Brix /D/
22. 10. – 20. 11. 2015
Per man ent fór ent per for man`s Per man ent fór ent per for man`s
15. 8. – 25. 9. 2015
HRY V GLOBUS Adéla Součková, Matěj Smetana
25. 6. – 31. 7. 2015
PALLIATIVE Iede Reckman /NL/
5. 5. – 5. 5. 2015
TOO MUCH, TOO SOON Katarína Hládeková, Ondřej Homola
18. 3. – 18. 3. 2015
HROZNÉ HROZNO A ZLÝ ZLÍN Jiří Kovanda, Markéta Othová
5. 2. – 11. 3. 2015
ANAGRAM Matthias Hesselbacher /D/
13. 11. – 19. 12. 2014
MARSEILLE Pierre-Gilles Chaussonnet /F/
1. 9. – 10. 10. 2014
KDYBY KRÁSA ZABÍJELA Blanka Jakubčíková
10. 7. – 15. 8. 2014
Intertwined/Prolínání Antoinette Nausikaa /NL/
14. 3. – 14. 3. 2014
STŘET Pavel Hošek
13. 2. – 13. 2. 2014
Zátiší Petr Willert
3. 12. 2013 – 16. 1. 2014
COKOLI Jan Šerých
17. 9. – 18. 10. 2013
AUTOPORTRÉTY Patricie Fexová
9. 7. – 8. 8. 2013
CONVERTER Carola Ernst /D/
16. 5. – 28. 6. 2013
FRAGMENTY A UDÁLOSTI Zbyněk Sedlecký
14. 3. – 2. 5. 2013
NĚCO Jan Ambrůz
18. 1. – 28. 2. 2013
ŘÍKÁM VÁM, JE TO PRAVDA, ALE Václav Girsa
18. 10. 2012 – 31. 1. 2013
MODUS OPERANDI Petr Bařinka, Pavel Strnad
23. 7. – 31. 8. 2012
TERMOVISION Matej Fabian /SK/
2. 2. – 21. 3. 2012
Portfolio 2 Jiří Petrbok
14. 12. 2011 – 31. 1. 2012
MÍSTNÍ MUZEUM Dominik Lang
8. 11. – 2. 12. 2011
BARVY COLOURS FARBEN COLORI Lenka Vítková, Jiří Valoch
12. 7. – 28. 8. 2011
POZITIVY Zbigniew Libera /PL/
3. 5. – 3. 7. 2011
SPÍŠ TIŠE Zdeněk Gajdoš
23. 2. – 8. 4. 2011
NENÍ NÁVRATU Pavel Forman
25. 12. 2010 – 21. 1. 2011
SVĚT BEZ MÍSTA Habima Fuchs, Erwin Kneihsl, Markus Selg /D/
9. 9. – 22. 10. 2010
ANDREW´S HONEYMOON IN INDIA / ANDREWOVA SVATEBNÍ CESTA V INDII Andrew Gilbert /GB/
6. 5. – 4. 6. 2010
KW "FAMILY" Igor Korpaczewski
25. 3. – 30. 4. 2010
ROZHOVOR PŘES STĚNU Eva Koťátková
11. 2. – 19. 3. 2010
HLAVYVHLAVĚ Radim Hanke
10. 12. 2009 – 29. 1. 2010
MASKER1 Jakub Matuška
5. 11. – 4. 12. 2009
LABYRINTY Petr Kunčík
30. 9. – 30. 10. 2009
BEZČASIE Juliana Mrvová /SK/
4. 6. – 10. 7. 2009
PARTICIP 91 Tomáš Vaněk
23. 4. – 30. 5. 2009
PEPITO Tereza Velíková
26. 3. – 18. 4. 2009
MANDARINKY Jiří Kovanda
5. 2. – 20. 3. 2009
LESKYMOIDY Milan Houser
11. 12. 2008 – 31. 1. 2009
NÁLETY Lubomír Jarcovják
6. 11. – 6. 11. 2008
Zpět na výpis
2021_foto_toast_2021_foto_toast_IMG_4406 2021_foto_toast_2021_foto_toast_IMG_4409 2021_foto_toast_2021_foto_toast_IMG_4415 2021_foto_toast_2021_foto_toast_IMG_4416 2021_foto_toast_2021_foto_toast_IMG_4421 2021_foto_toast_2021_foto_toast_IMG_4445
Minulá výstava

Kontinuální přechody

Daniel Hanzlík
20. 11. 2020 – 22. 1. 2021
  • Kurátor/ka: Milan Mikuláštík

Anotace výstavy

Výstavní projekt pro galerii Kabinet T. je navržen jako jedno audiovizuální prostředí. Intenzita polarit mezi fyzickým a virtuálním se oslabuje za účelem prostupnosti analogových a digitálních forem. Představa o rozostření hranice mezi realitou a virtualitou, mezi prostorem, objektem a obrazem se rozvíjí na podkladě relativity a subjektivity vnímání. Pozornost se soustředí na představu o čase, spojenou s otázkou ambivalence mezi jeho vnímáním, měřením a formátováním v rámci médií.

Příkladem takto navrženého prostředí je soubor videoperformancí Výchozí nastavení, které naznačují překročení hranice z prostoru karteziánských souřadnic do imaginárního pole fikcí. Ve sjednoceném fyzickém a virtuálním prostředí se bílé plátno obrazu stává pracovní plochou časoprostorových plánů s otevřenou strukturou. Principy médií jsou však zaměněny. Závěsný obraz se odpoutává od stěny, projekce digitálního obrazu zůstává statická. Vzájemná součinnost a synchronizace obrazových formátů rozvíjí v čase iluzi elastických tvarových a prostorových změn, které mohou vyvolávat otázky po pravdivosti takto konstruované skutečnosti.

Text kurátora

Daniel Hanzlík (*1970) prezentuje v galerii Kabinet T. na výstavě Kontinuální přechody sedm videoinstalací. Ty jsou sevřeným soustředěným konvolutem, představujícím názorně podstatu Hanzlíkových uměleckých „výzkumů“ z posledních let.

Východiska pro Danielovu současnou intermediální tvorbu můžeme hledat již v době jeho studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Vladimíra Kopeckého v letech 1989–1995. Kopeckého ateliér, který byl primárně zaměřený na sklo, umožňoval studentům experimentovat svobodně v daleko otevřenějším poli, zejména v kontextu prostorové a instalační tvorby. Během studií na UMPRUM se Daniel setkal mimo jiné s Pavlem Mrkusem, svým dlouholetým tvůrčím souputníkem a pozdějším pedagogickým kolegou – společně dnes vedou ateliér Time-Based Media na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Koordináty současné působnosti Daniela Hanzlíka tak jsou určovány Prahou, Ústím nad Labem a jeho rodnými Teplicemi.

Daniel pracuje s širokým spektrem médií, které zahrnuje závěsný obraz, video, video-performanci, prostorovou instalaci, často s použitím novomediálních prvků, včetně experimentů s interaktivitou, nevyhýbá se ani intervencím do veřejného prostoru. Přes tuto bohatost výrazových prostředků si Hanzlíkova tvorba udržuje zřetelný charakteristický nezaměnitelný autorský otisk a osobitost. Mezi klíčová témata, na která se Daniel dlouhodobě soustřeďuje, patří reprezentace a její komplikovaný vztah k realitě, často pracuje se schématy a simplifikovanými modely prostorů či prostorových situací, vytváří sémantické i prostorové paradoxy, tautologie, optické klamy. Důležitou roli v jeho práci hraje také tělesnost, respektive fyzická přítomnost (ať už autora či diváka), ale na druhou stranu také natolik efemérní entita, jakou je světlo. Hanzlíkovy experimenty lze obecně připodobnit ke hře, během které autor ohýbá a deformuje herní pravidla, aby pak s napětím sledoval, jak rozehraná partie po takovém vnějším zásahu dopadne.

Jádrem výstavy v galerii Kabinet T. je pětice autonomních video-performancí ze série Výchozí nastavení, která vznikla v rozmezí let 2019–2020. Ve zlínské výstavní síni je prezentovaná na třech velkoformátových obrazovkách a dvou videoprojekcích. Série je volně doplněna videoinstalací Změna horizontu z roku 2018, celou expozici pak uzavírá videoprojekce Za svým stínem, jejíž vznik spadá taktéž do roku 2018.

Společným jmenovatelem série video-performancí Výchozí nastavení je využití principu geometrického průmětu (tedy zobrazení geometrických útvarů v rovinné ploše) a jeho šálivého a iritujícího narušování. Technické prostředky, jakými toho autor dosahuje, jsou elegantním způsobem jednoduché, přesto mohou diváka při prvním zhlédnutí díla zmást, aby je mylně považoval za generovaný digitální efekt. Pracuje se zde s tautologickým zacyklením, zdvojením reprezentace, hledíme na obraz obrazu, reprezentaci reprezentace. U všech pěti video-performancí je zdrojem výstupního signálu běžný videoprojektor. Zobrazované útvary u jednotlivých performancí zahrnují: schéma trojrozměrných prostorových kartézských souřadnic, sinusoidu, kruh, perspektivní znázornění prostoru a černobílou fotografii měsíce v úplňku. Zobrazovací plochou (průmětnou) je vždy bíle natřené malířské plátno (u jednotlivých akcí různě veliké), které ve svých rukou třímá sám autor-performer stojící před prázdnou bílou zdí. Daniel vždy při akci postupně plátno natáčí do stran a mění tím úhel průmětny vůči rovině projekce. Promítaný obraz se díky tomu deformuje. Celá performance je zaznamenána videokamerou a video následně vystaveno v galerii, opět prostřednictvím video-projekce, respektive velkoformátového monitoru – v měřítku odpovídajícímu realitě. Dvě z prezentovaných performancí pak Daniel Hanzlík natočil přímo v prostoru galerie Kabinet T., na stejném místě, kde jsou nyní prostřednictvím videoprojekce prezentovány, čímž se princip tautologického zacyklení ještě umocňuje. Reprezentovaný obraz je promítán na reálný povrch reprezentovaného objektu – nelze nevzpomenout na slavnou mikropovídku Jorge Louise Borgese O důslednosti vědy, ve které v „oné Říši“ kartografové vytvořili mapu Říše tak velikou, že svými rozměry odpovídala rozměrům říše samotné. Obrazem reality v podobě mapy tak bylo možno překrýt realitu.

Podobně také videoinstalace Změna horizontu pracuje se zdvojením reálné a reprezentované skutečnosti, v tomto případě projektovaného obrazu stativu kamery, který se částečně překrývá s reálným objektem tripodu nesoucího zdrojový projektor. Ve videu zobrazená noha stativu stojí v mořském příboji a působením vody, která nohu podemílá, dochází k jejímu zborcení a posunu záběru. Stejně jako u výše zmiňované série dochází k pomalé dekonstrukci vztahu mezi reálnou a reprezentovanou skutečností.

Video Za svým stínem, které výstavu v poslední místnosti zakončuje, klade větší důraz na ryze „filmové“ aspekty. Skládá se z řady dvacetivteřinových záběrů svižné chůze autora městskou krajinou sestříhaných v dynamickém sledu tak, aby přes neustálé změny okolí budily navazující kroky dojem kontinuální procházky. Centrem obrazové kompozice, která záběry drží pohromadě, je Hanzlíkův stín, který vždy shodně směřuje přímo vpřed ve směru objektivu kamery. Ze všech vystavených prací je zde nejvíce zřetelný herní aspekt v podobě striktně daného kánonu – slunce je vždy v zádech kameramana. Motiv schématu je u tohoto díla opět přítomen, ovšem zůstává skrytý v podobě pravidel strukturujících formu videa.

Základní principy Hanzlíkovy tvorby spočívají v dualitě a současně prostupnosti dvou protikladných jednotlivostí – analogového a digitálního média, fyzické a virtuální reality, plošného obrazu a trojrozměrného objektu. Právě kontinuální přechody mezi těmito protějšky jsou prostorem Hanzlíkových meditací a sémantických hříček. Důležitou roli hraje fyzická přítomnost (autora či technických prostředků) v kontrastu k efemérní podstatě projektovaných geometrických schémat a modelů. Hanzlík se ve své práci soustředí na ambivalenci vnímání a prožívání prostoru, na jeho měření a formátování a současně na znejistění percepce ze strany diváka.

Umělec Daniel Hanzlík se po boku Jana Šerýcha či Jana Nálevky řadí mezi nejvýraznější reprezentanty reduktivně orientovaného (post)konceptualismu v České republice a na místní umělecké scéně má již po mnoho let své nezastupitelné místo.