CAROLA ERNST

CONVERTER

Jako duch v říši stínů se cítí návštěvník výstavy Caroly Ernst CONVERTER. Berlínská umělkyně v prostorách galerie Kabinet T. ve Zlíně zinscenovala panoptický svět ze stínů, světel a světelných odrazů, ve kterých se její umělecká díla jakoby rozkládají, zdá se, že ztrácejí. Návštěvník zde není nenápadný pozorovatel, nýbrž je sám jejími zrcadlícími se obrazy a skulpturami zasažen, což jeho přítomnost opětovně na rozličných vizuálních úrovních zviditelňuje. Prožité a znova vyvolané optické proměny ho integrují do fyzicky – efemérního světa bytí Caroly Ernst.

Umělkyně zpečeťuje souvztažnost místa a díla tím, že do své světelné dramaturgie zapojuje reflexní výstavní plochu galerie. Pozici zcela obyčejného průmyslově používaného světlometu, který tolikrát viděla při svých toulkách městem, usměrňuje tak, aby reflexní podlahová plocha odrážela na stěny galerie vodnímu zrcadlení podobné vlnící se světelné hry. Říše Caroly Ernst působí jako křišťálový palác starozákonního krále Šalamouna. Královna ze Sáby si kvůli transparenci a reflexním efektům podlahy zvedá sukénku, aby mohla kráčet po vodní hladině. Skrze tento klam je odhalena. Návštěvník výstavy se podvolí přítomnosti krále, který se zjeví skrze tělo a krev, a potenciál lidské existence se stává vstupem do prostoru přízračného a nehmotného o zkušenost bohatší. Výstava je CONVERTER – převodník, odkazující se k trůnnímu sálu s křišťálovou podlahou.

Pronikání prostorovými hranicemi a průzkum, respektive zrušení, polarit mezi materiální přítomností a nehmotnou absencí je téma, které prochází celým dílem Caroly Ernst. Objekty jako Phönix (2013) a Superluminar Monument (2013) jsou složené z obyčejných nalezených předmětů, ale přesto se zdá, že nejsou z tohoto světa. Částečně je návštěvník oklamán optickou iluzí, i když užito je zcela jednoduchého materiálu. Z celkové instalace vzniká dojem cizího, a přece povědomého znamení bytí nadpozemské síly. V expresivních nástěnných malbách Caroly Ernst se překrývají zobrazivé části s abstraktními strukturami. Ponoříme-li se zcela do pozorování jednotlivých částí obrazu, nacházíme nové prostory, které jsou zahlceny současnými mediálními obrazy naší informacemi zaplavené společnosti a zároveň způsobí svojí hypnotickou přitažlivostí absolutní koncentraci v nikdy nekončícím proudu konkrétních i imaginárních obrazů.

Infinite / Unendlich / Nekonečně (2013) je název kmenového obrazu autorky, který věnuje lidem sobě blízkým a všem, kteří se s ní v životě setkali a představě o vzniku světa v jeho celistvosti. Tento sen je Carolou Ernst nazírán i ve své relativitě velmi vážně. Je jí vizualizován jak ve své vědomé podobě, tak v intervalech nevědomosti.

Dílo Caroly Ernst se jeví jako materializace a nastavení zrcadla při pronikání světa bytí.   

Cora Waschke