Minulé výstavy

Matěj Lipavský, Václav Litvan, Vojtěch Skácel
18. 9. – 25. 10. 2019
RAUSCHEN | ŠUMĚNÍ Christine Camenisch | Johannes Vetsch /CH/
27. 5. – 27. 7. 2019
MIESTO BLÍZKOSTI, PRIESTOR ODLÚČENIA Daniela Krajčová, Peter Jánošík /SK/
4. 4. – 15. 5. 2019
PRACH NA POLICI / DUST ON A SHELF Gabor Kristóf /HU/
14. 2. – 21. 3. 2019
0ČI / AUGEN Fabian Ginsberg, Stefan Hayn /D/
8. 11. – 20. 12. 2018
DJ NA VOLNÉ NOZE / THE FREELANCE DJ Sláva Sobotovičová /SK/, David Fesl /CZ/
21. 9. – 25. 10. 2018
TEKUTÁ MATEŘSKÁ LÁSKA Ester Geislerová /CZ/, Milan Mazúr /SK/
28. 5. – 27. 7. 2018
JE TOHO VÍCE / THERE ARE MORE THINGS Jaro Varga, Dorota Kenderová /SK/
12. 4. – 18. 5. 2018
NATURALISMUS Vladimír Véla, Jaromír Šimkůj
18. 1. – 22. 2. 2018
LOUKY DIVOKÉ Mark Ther
9. 11. – 20. 12. 2017
The Reconstruction of Truth - Rekonstrukce pravdy Philipp Gasser /CH/
21. 9. – 29. 10. 2017
'PATADATA1 /CZ, DE, UK/ Václav Girsa, Franziska Hufnagel, Andrea Lédlová, Brian Reffin Smith, Lukas Troberg
19. 5. – 19. 5. 2017
BLIND SPOTS David Možný
11. 4. – 11. 5. 2017
CNS Šárka Koudelová, Ondřej Basjuk
2. 3. – 31. 3. 2017
PARTICIP č. 197 Tomáš Vaněk
15. 12. 2016 – 27. 1. 2017
GROUND Silvia Klara Breitwieser /D/
3. 11. – 2. 10. 2016
NEW HORIZONS II. András Cséfalvay /SK/
15. 9. – 16. 10. 2016
DOOM Kryštof Kaplan
20. 5. – 30. 6. 2016
I-SANCTUARY Irina Birger /NL/
7. 4. – 7. 4. 2016
ČUJKI Lenka Černotová
18. 2. – 18. 3. 2016
Dál a výš Daniel Vlček
25. 11. – 10. 12. 2015
Slack Motion / Uvolněný pohyb Ben Brix /D/
22. 10. – 20. 11. 2015
Per man ent fór ent per for man`s Per man ent fór ent per for man`s
15. 8. – 25. 9. 2015
HRY V GLOBUS Adéla Součková, Matěj Smetana
25. 6. – 31. 7. 2015
PALLIATIVE Iede Reckman /NL/
5. 5. – 5. 5. 2015
TOO MUCH, TOO SOON Katarína Hládeková, Ondřej Homola
18. 3. – 18. 3. 2015
HROZNÉ HROZNO A ZLÝ ZLÍN Jiří Kovanda, Markéta Othová
5. 2. – 11. 3. 2015
ANAGRAM Matthias Hesselbacher /D/
13. 11. – 19. 12. 2014
MARSEILLE Pierre-Gilles Chaussonnet /F/
1. 9. – 10. 10. 2014
Intertwined/Prolínání Antoinette Nausikaa /NL/
14. 3. – 14. 3. 2014
STŘET Pavel Hošek
13. 2. – 13. 2. 2014
COKOLI Jan Šerých
17. 9. – 18. 10. 2013
NĚCO Jan Ambrůz
18. 1. – 28. 2. 2013
MÍSTNÍ MUZEUM Dominik Lang
8. 11. – 2. 12. 2011
BARVY COLOURS FARBEN COLORI Lenka Vítková, Jiří Valoch
12. 7. – 28. 8. 2011
POZITIVY Zbigniew Libera /PL/
3. 5. – 3. 7. 2011
SPÍŠ TIŠE Zdeněk Gajdoš
23. 2. – 8. 4. 2011
NENÍ NÁVRATU Pavel Forman
25. 12. 2010 – 21. 1. 2011
SVĚT BEZ MÍSTA Habima Fuchs, Erwin Kneihsl, Markus Selg /D/
9. 9. – 22. 10. 2010
ANDREW´S HONEYMOON IN INDIA / ANDREWOVA SVATEBNÍ CESTA V INDII Andrew Gilbert /GB/
6. 5. – 4. 6. 2010
KW "FAMILY" Igor Korpaczewski
25. 3. – 30. 4. 2010
ROZHOVOR PŘES STĚNU Eva Koťátková
11. 2. – 19. 3. 2010
HLAVYVHLAVĚ Radim Hanke
10. 12. 2009 – 29. 1. 2010
MASKER1 Jakub Matuška
5. 11. – 4. 12. 2009
LABYRINTY Petr Kunčík
30. 9. – 30. 10. 2009
BEZČASIE Juliana Mrvová /SK/
4. 6. – 10. 7. 2009
PARTICIP 91 Tomáš Vaněk
23. 4. – 30. 5. 2009
PEPITO Tereza Velíková
26. 3. – 18. 4. 2009
MANDARINKY Jiří Kovanda
5. 2. – 20. 3. 2009
LESKYMOIDY Milan Houser
11. 12. 2008 – 31. 1. 2009
NÁLETY Lubomír Jarcovják
6. 11. – 6. 11. 2008
Zpět na výpis
IMG-0002 IMG-0005 IMG-0009 IMG-0014 IMG-0015
Minulá výstava

PRACH NA POLICI / DUST ON A SHELF

Gabor Kristóf /HU/
14. 2. – 21. 3. 2019
  • Vernisáž: 2019. 02. 14. v 18:00
  • Fotografie: Libor Stavjaník
  • Kurátor/ka: Jan Zálešák

Anotace výstavy

Aktualita, nebo věčnost? V roce 2005 vložila Martina Pachmanová tuto otázku do podtitulu antologie textů věnovaných teorii designu. Přinejmenším stejně relevantní jako pro design je tato otázka pro malířskou abstrakci, jejíž historie se dnes píše již více než 100 let. Na jednu stranu se zdá, že vše k tématu již bylo řečeno, na druhou stranu zájem o ně přetrvává a neztrácí na intenzitě. „Věčné téma“ je opět a opět aktualizováno; slova a obrazy jsou zapomínány a ztráceny, aby mohly být opět objeveny v nových souvislostech. V krátkém úvodu k výstavě Prach na polici se pokusím naznačit, že aktualita kompozic Gábora Kristófa spočívá v tom, jak se v nich abstrakce ukazuje jako problém estetický a politický zároveň.

Můžeme začít od zajímavé časové blízkosti dvou událostí. V roce 1927 bylo v Německu poprvé standardizováno spektrum barevných odstínů pro užití v průmyslové výrobě, dnes obecně známé pod zkratkou RAL. O tři roky později zveřejnil Theo van Doesburg manifest Základy konkrétního umění, v němž mimo jiné zdůrazňoval, že umělecké dílo musí být nejprve zcela vytvořeno v mysli a až následně realizováno, a také to, že malířská technika musí být „mechanická“ (nemá nést stopy imprese, gesta, osobního projevu).

Vzorník barev RAL, čítající zpočátku 40 barevných odstínů (v klasické verzi jich má 213), vychází vstříc požadavku na unifikaci, opakovatelnost a efektivitu. Všechno jsou to vlastnosti, které se na první pohled míjí s tím, co obvykle očekáváme od umění (jedinečnost, neopakovatelnost, bezúčelnost). Je ale dobré si uvědomit, že tento první pohled je v podstatě jen dlouho doznívající romantickou koncepcí umění a že výše uvedená kritéria kvality převzatá ze světa průmyslové výroby začali v kontextu umělecké tvorby uplatňovat již představitelé raných avantgard, ať už z okruhu konstruktivismu nebo Bauhausu.

Gábor Kristóf začal s pigmenty odpovídajícími barevnému vzorníku RAL pracovat před několika lety. V sérii Polychromní monochromy (2016) se soustředil na práci s materiální kvalitou samotných pigmentů. Začal si míchat vlastní směsi, které po aplikování technikou práškového lakování při pohledu z dálky působily dojmem jednolitého barevného odstínu, avšak při pohledu z blízka přiznávaly, že jsou „špinavé“. Polychromní monochromy se dotýkaly problematiky abstrakce v obojím výše naznačeném smyslu. Tematizovaly abstraktní malbu jako kategorii, s níž se dnes nejběžněji pracuje jednoduše popisně, případně normativně (něco vypadá jako abstrakce). Zároveň však zahrnovaly i politickou či politicko-ekonomickou rovinu problematiky, tedy fakt, že standardizace barevných odstínů ve vzorníku RAL je podmíněna logikou kapitalistické abstrakce. Abstrakce umožňující v tomto případě oddělení jednoho aspektu malby (barevného odstínu) od dalších, které malbu ukotvují v konkrétní materiální skutečnosti.

V sérii Prach na polici (2019) je téma abstrakce jako něčeho, co souvisí stejně tak s logikou kapitalismu jako s formálními problémy malby, dále rozvíjeno. S obrazy se v galerii setkáváme v několika „skupenstvích“. Od polotovarů (prefabrikovaných dílců policových sestav, na které jsou průmyslově naneseny autorské pigmentové směsi), přes obrazy-objekty instalované na stojanech určených k transportu skleněných tabulí, až po klasické závěsné obrazy. Všechny kompozice byly smontovány až v galerii na základě barevných nákresů, které jsme při montáži sledovali na obrazovce počítače. Spíše než ke standardizované (masové) průmyslové produkci, která byla referenčním bodem Polychromních monochromů, odkazuje Prach na polici způsobem vzniku i instalace k pozdně kapitalistickému způsobu výroby, v němž je zboží sestavováno ve stále více automatizovaných montovnách z dílů dopravovaných z mnoha více či méně vzdálených míst.

Věci, kterými se obklopujeme a které každodenně používáme, dnes již většinou nemají jasně definovatelné místo vzniku, mají nicméně velmi konkrétní trajektorii. Na jejím začátku je potřeba, či ještě lépe touha, na konci její uspokojení. Svůj nejsvětlejší okamžik zažívá zboží, když si jej prohlížíme na lesklých displejích, které dnes téměř dokonale nahradily výkladní skříně. Myslím, že se nabízí, abychom se takto dívali i na výstavu Prach na polici – jako na nejsvětlejší okamžik věcí na jejich cestě od touhy k zapomnění.

- - -

Gábor Kristóf se narodil v roce 1988 v Košicích. Žije a pracuje v Budapešti. Zastupuje jej Galerie Kisterem.

Text kurátora

Aktualita, nebo věčnost? V roce 2005 vložila Martina Pachmanová tuto otázku do podtitulu antologie textů věnovaných teorii designu. Přinejmenším stejně relevantní jako pro design je tato otázka pro malířskou abstrakci, jejíž historie se dnes píše již více než 100 let. Na jednu stranu se zdá, že vše k tématu již bylo řečeno, na druhou stranu zájem o ně přetrvává a neztrácí na intenzitě. „Věčné téma“ je opět a opět aktualizováno; slova a obrazy jsou zapomínány a ztráceny, aby mohly být opět objeveny v nových souvislostech. V krátkém úvodu k výstavě Prach na polici se pokusím naznačit, že aktualita kompozic Gábora Kristófa spočívá v tom, jak se v nich abstrakce ukazuje jako problém estetický a politický zároveň.

Můžeme začít od zajímavé časové blízkosti dvou událostí. V roce 1927 bylo v Německu poprvé standardizováno spektrum barevných odstínů pro užití v průmyslové výrobě, dnes obecně známé pod zkratkou RAL. O tři roky později zveřejnil Theo van Doesburg manifest Základy konkrétního umění, v němž mimo jiné zdůrazňoval, že umělecké dílo musí být nejprve zcela vytvořeno v mysli a až následně realizováno, a také to, že malířská technika musí být „mechanická“ (nemá nést stopy imprese, gesta, osobního projevu).

Vzorník barev RAL, čítající zpočátku 40 barevných odstínů (v klasické verzi jich má 213), vychází vstříc požadavku na unifikaci, opakovatelnost a efektivitu. Všechno jsou to vlastnosti, které se na první pohled míjí s tím, co obvykle očekáváme od umění (jedinečnost, neopakovatelnost, bezúčelnost). Je ale dobré si uvědomit, že tento první pohled je v podstatě jen dlouho doznívající romantickou koncepcí umění a že výše uvedená kritéria kvality převzatá ze světa průmyslové výroby začali v kontextu umělecké tvorby uplatňovat již představitelé raných avantgard, ať už z okruhu konstruktivismu nebo Bauhausu.

Gábor Kristóf začal s pigmenty odpovídajícími barevnému vzorníku RAL pracovat před několika lety. V sérii Polychromní monochromy (2016) se soustředil na práci s materiální kvalitou samotných pigmentů. Začal si míchat vlastní směsi, které po aplikování technikou práškového lakování při pohledu z dálky působily dojmem jednolitého barevného odstínu, avšak při pohledu z blízka přiznávaly, že jsou „špinavé“. Polychromní monochromy se dotýkaly problematiky abstrakce v obojím výše naznačeném smyslu. Tematizovaly abstraktní malbu jako kategorii, s níž se dnes nejběžněji pracuje jednoduše popisně, případně normativně (něco vypadá jako abstrakce). Zároveň však zahrnovaly i politickou či politicko-ekonomickou rovinu problematiky, tedy fakt, že standardizace barevných odstínů ve vzorníku RAL je podmíněna logikou kapitalistické abstrakce. Abstrakce umožňující v tomto případě oddělení jednoho aspektu malby (barevného odstínu) od dalších, které malbu ukotvují v konkrétní materiální skutečnosti.

V sérii Prach na polici (2019) je téma abstrakce jako něčeho, co souvisí stejně tak s logikou kapitalismu jako s formálními problémy malby, dále rozvíjeno. S obrazy se v galerii setkáváme v několika „skupenstvích“. Od polotovarů (prefabrikovaných dílců policových sestav, na které jsou průmyslově naneseny autorské pigmentové směsi), přes obrazy-objekty instalované na stojanech určených k transportu skleněných tabulí, až po klasické závěsné obrazy. Všechny kompozice byly smontovány až v galerii na základě barevných nákresů, které jsme při montáži sledovali na obrazovce počítače. Spíše než ke standardizované (masové) průmyslové produkci, která byla referenčním bodem Polychromních monochromů, odkazuje Prach na polici způsobem vzniku i instalace k pozdně kapitalistickému způsobu výroby, v němž je zboží sestavováno ve stále více automatizovaných montovnách z dílů dopravovaných z mnoha více či méně vzdálených míst.

Věci, kterými se obklopujeme a které každodenně používáme, dnes již většinou nemají jasně definovatelné místo vzniku, mají nicméně velmi konkrétní trajektorii. Na jejím začátku je potřeba, či ještě lépe touha, na konci její uspokojení. Svůj nejsvětlejší okamžik zažívá zboží, když si jej prohlížíme na lesklých displejích, které dnes téměř dokonale nahradily výkladní skříně. Myslím, že se nabízí, abychom se takto dívali i na výstavu Prach na polici – jako na nejsvětlejší okamžik věcí na jejich cestě od touhy k zapomnění.

- - -

Gábor Kristóf se narodil v roce 1988 v Košicích. Žije a pracuje v Budapešti. Zastupuje jej Galerie Kisterem.