Iede Reckman PALLIATIVE
Zdá se, že více než obsah je pro Iedeho Reckmana důležitý vztah mezi viděným a myšleným, objektem a prostorem, ve kterém funguje, výsledným tvarem a způsobem, jakým komunikuje s divákem. Pokud by z výstavy Palliative cokoliv zmizelo (nebo naopak přibylo), došlo by k narušení rovnováhy, kterou se autor snaží pečlivě definovat nejen v prostoru galerie, ale i v rámci své práce. Jedním z důležitých aspektů, který se Reckman snaží pro diváka zanechat, je proces, jakým dílo vzniklo, otisk lidské ruky je tím, co člověka kontaktuje, jednoduché stavební systémy, které používá, jsou blízké stavebnicím nebo prostorovým hlavolamům. Sám přirovnává vytváření soch k přírodním jevům a kombinuje vypočítané prvky s náhodnými. I z toho důvodu nejčastěji pracuje se dřevem, které můžeme „číst“, je nám blízké, rozumíme mu. Zabývá se dendrologií, dendroklimatologií, dřevo je pro něj blízký materiál plný informací o světě a jeho změnách, napříč staletími.
Hlavním objektem představeným v galerii Kabinet T. se stal tunel připomínající prostředí kosmických raketoplánů nebo kruhových urychlovačů, jak je známe z vědeckofantastických filmů nebo vědeckých laboratoří, až na to, že celá konstrukce je dřevěná, neopláštěná, subtilní a dovoluje vidět každého, kdo vstoupí dovnitř. Díky komplikovanému pohybu uvnitř naopak vyžaduje značnou pozornost od toho, kdo tunelem opravdu prochází, jeho „pohled ven“ zůstává omezen. Časové a prostorové vzdálenosti, kterými se Iede Reckman zabývá, vytvářejí nové (někdy jen mentální) prostory, které můžeme zažít. Zajímá se o způsob vidění, pohled umělce i diváka je předem daný. Sám pro sebe vytváří masky, na místo očí instaluje kamery, které se místo něj dívají. Záznam akce, která proběhla uprostřed lesa, ukazuje „lidský“ způsob dívání se, ovšem bez periferního vidění. Pohyb hlavy a expresivní chvění záznamu je blízké dokumentům zachycujícím nová, nedostupná prostředí, vzdáleně připomínající první kroky na nedostupných místech.
Jedním z nejčastěji opakovaných prvků v práci Iedeho Reckamana jsou tzv. Higgs, které zpracovává ve formě prostorových instalací nebo v ploše. Každý z těchto prvků má podobu krychle, která na sebe váže větší či menší počet dalších krychlí, základem je jedna, počet prostorových variací může být několikanásobný. Inspirace vychází ze známých Higgsových bosonů (zpopularizované jako „božské částice“), nedávno potvrzených skalárních elementárních částic, které hrají klíčovou roli v objasnění původu hmotnosti ostatních základních částic. Téma základního tvaru, balance a přeskupení jednotlivých prvků pro vznik nového tvaru je klíčové. Stálost je relativní, vlivem přeskupení dochází k jinému uspořádání za dodržení stability.
Iede Reckman (1981) vystudoval Royal Academy of Art v Hágu a pokračoval na Glasgow School of Art ve Skotsku, absolvoval několik stáží ve Spojených státech, Británii, Německu i v České republice. Čtyři měsíce pobýval v pražské Meetfactory, účastnil se například výstavy Opak je pravdou nebo Typografie v Českém centru v Rotterdamu.
Lucie Šmardová