SOUČASNÝ OBRAZ PETRBOKOVA PORTFOLIA

Portfolio malíře Jiřího Petrboka (1962) představuje jedinečný pohled na umělcovy výstavní aktivity nedávných let. První listy této série začaly vznikat asi před dvěma lety. Původně na nich pracoval jen v době odpočinku, když nemohl pracovat v ateliéru a trávil čas třeba s rodinou na chatě.
U nejstarších listů nás může napadnout, že to, co vznikalo jaksi mimoděk, jsou jen marginální úvahy nad sebou samým. Petrbok si ale brzy uvědomil celý význam kouzla nové interpretace, a již důsledně se začal vracet
k tématu vlastních nebo kolektivních výstav, kde mezi jednotlivými exponáty docházelo k náhodným, třeba i kuriózním spojením. Zpracovával tedy malířským způsobem i svou starší fotodokumentaci, aby si znovu připomněl projekty, které vidělo třeba jen malé množství lidí a které, snad i díky permanentnímu šetření na domácí kultuře, zůstávaly bez patřičné odezvy
i obvykle žádoucích katalogů.

S přibývajícím množstvím záznamů se začal soubor listů, který autor
z prakticky osobních důvodů nazval portfoliem, viditelně koncentrovat. Jeho jednotlivé listy získaly propojením do celku na důležitosti, neboť propojení detailů i věcná spojení různorodých vjemů z reality dokáží pozorovatele znovu a nečekaně pobavit. Ostatně, hybridní spojování různorodých témat je příznačně charakteristické pro celé Petrbokovo dílo, které nás již na první pohled upoutává nejen čitelnými autobiografickými prvky v souvislostech obecně viděných sociokulturních situací, ale i formálním perfekcionalismem malířských finesů odborníka, který si vymýšlí a hlídá své vlastní technologické postupy. Na formátech z Petrbokova hlediska nezáleží. Zvládá své řemeslo totiž dokonale, což na naší domácí výtvarné scéně není vůbec samozřejmé, a i v celku portfolia, bez ohledu na velikost jednotlivých listů, umí spektakulárně zužitkovat ty obsahy i formy každodenní reality, v jejím středu se musí každý člověk ustát sám.

Vystavovaný soubor listů portfolia, adjustovaných do dřevěných schránek na způsob jakýchsi relikvií, však můžeme rovněž považovat za možné zamyšlení se nad významem a autenticitou obrazu. Snad i proto již zveřejněný počet listů prezentace portfolia, s níž se nedávno mohli setkat Pražané v Galerii Petr Novotný, autor inovoval a rozšířil o nová spojení. Jádro zlínské výstavy tedy tvoří téměř minuciózní malby na ručních papírech kancelářského formátu A4, které často vznikaly za pomoci lupy drobounkými štětci akrylovými barvami. Do výstavy v Kabinetu T zařadil Jiří Petrbok rovněž víceznačně charakteristický a zároveň „srdečně současný“ velkoformátový obraz, na kterém vidíme opět jednu z jeho mnoha možných galerijních instalací. Určitě stojí za pozornost, že vzpomínaný obraz se na zlínské výstavě již stává součástí Petrbokova portfolia. Jeho jinak tradiční rozvrh perspektivně budované obrazové kompozice je s petrbokovskou hybridizací a v barvách naší trikolóry tematizován jakýmsi vhledem do expozice umění bez hranic, symbolicky střežené lvem coby atributem česky národního významu.

Jak již bylo řečeno, Jiří Petrbok své malované portfolio neustále aktualizuje. Nepředvádí v něm jen vhledy či fragmentální výseky z veřejných nebo soukromých interiétů či exteriérů, kde jsme se mohli v minulosti
s Petrbokovými obrazy setkat: Galerie Vernon, pražská Lucerna, brněnská Vaňkovka, olomoucký Caesar, Na Bidýlku, kuchyň Karla Tutsche, také vlastní byt, Kunsthalle Krems, Art Factory, 5. patro, Městská knihovna i Staroměstská radnice Galerie hlavního města Prahy, Dvorak Sec Contemporary Gallery, Klub Hořovice atd., ale snad podle zákonitostí mediálního trhu především to, co má zaujmout jako současné. Petrbokovo zamyšlení se o aktuálnosti i aktualitě obrazu má, alespoň podle mého názoru, zcela komplexní ambice: statická projekce již starší výstavní události je přinejmenším polemikou, v níž souměřitelnost lineárního času v lidském životě platit často přestala. A tak zde ve Zlíně, sic na malé ploše, máme aktuální možnost setkat se sofistikovaným dílem malíře, který mentálně i fyzicky vyvolává obrazy, jejichž role v lidském životě je snad všudepřítomná víc, než kdykoliv dříve a předtím. To, co kdy bylo, se znovu a znovu, obrazně i fakticky, ve spektáklu vícedimenzionální reality
s Jiřím Petrbokem přeskupuje a stará realita se tak na nových základech mění a přetváří...

Pavel Netopil