Pavel Forman (1977) má to štěstí, že velmi jednoduše zapadá do v podstatě romantických představ veřejnosti o umělcích. Už jenom to, že jeho hlavním výrazovým prostředkem je malba, ještě nedávno skoro otloukánek mezi uměleckými médii. Aspoň fundamentální zastánci malby tak situaci cítili. Konec malby se zatím nekonal. Je to přece jenom nejtradičnější forma vyjadřování v celých dějinách výtvarného umění.  Tím spíš pro milovníky umění, kteří do galerií nezavítají zas tak často.

Také životopis autora je takřka ukázkový. Pochází z jednoho ze zapomenutých koutů naší republiky, sudetského Bruntálu. Podhorské město se nikdy nevypořádalo s odsunem německého obyvatelstva a novým dosídlením. Ještě před studiem na katedře výtvarné výchovy v Olomouci se seznámil s uměleckou skupinou Neue Wilde. Tvorba německých malířů se pro něj od té chvíle stala referenční a bylo už v podstatě jasné, kam bude autor směřovat. V roce 2005 začal studovat na Fakultě výtvarných umění Universität der Künste v metropoli současného umění v Berlíně. Život v Berlíně mu tak vyhovoval, že zde zůstal sedm let a stále zde aspoň nějakou část roku žije.  Pokud zrovna nepobývá na zahraničních stážích různě po Evropě. Do zjednodušené představy zapadá i Formanova literární činnost. Když se to vše shrne a přidá se k tomu vlastně i trochu punkový způsob života, máme před sebou ukázkový příklad společenské představy umělce.

Forman si toto postavení umí docela užívat a rád s ním pracuje. Jenom kolikrát se mu podařilo propašovat vlastní podobiznu do svých pláten či nástěnných maleb. Na druhou stranu nemá potřebu se divákovi jakkoliv podbízet a pořád si jede to své.

Tvorba již zmíněné skupiny Nových divokých bezesporu ovlivnila Pavlovy malířské začátky. A pro tuto skupinu typické expresivity se nevzdal dodnes.   Přesto po příchodu do Berlína nastala určitá změna.  Není to ani o zvětšování formátu, častějším používání sprejů a šablon. Prvky vycházející z popkultury, dříve spíše vzácnější, začaly právě v Berlíně převažovat. I při novém koketování s pop-artem a socialistickým realismem jedno jaké provenience si zachoval svůj charakteristický rukopis.

Rád čerpá z vizuální stránky politické propagandy 30. let v Sovětském svazu nebo i angažovanější  tvorby mexických muralistů. Stranou nenechává ani aktuální projevy propagandy nejrůznějších končin světa. Přebírá některé principy socialistického realismu, především údernost. Jasnou symbolikou, která se dá přečíst stejně jako reklamní sdělení během zlomku vteřiny, se mu daří upoutat pozornost i toho nejodolnějšího diváka. Jestliže vypjatá gesta figur a dynamické kompozice na plakátech nebo rovnou na zdech budov standardně nabádají k té jediné správné politické angažovanosti, tak u Formana jsou tyto prostředky použité přece jenom podvratněji. Nechává formu parodovat samu sebe.  Vkládá do ní vesměs ironické „poselství“. Výjevy na přemalovávaných tiscích na plátně, sprejích přes řezanou šablonu i kolážích někdy připomenou bezcílné surfování po internetu a s tím spojené bombardování záplavou nejrůznějších informací. Na obrazech se před vámi vystřídá smršť obrazů, symbolů nebo třeba známých tváří 20. století.

V posledních letech jeho tvorbu do značné míry ovlivnila technologie. Řada obrazů vznikla přemalováním potištěných pláten. Obrazový materiál pro tisky si připravuje většinou na základě vlastních fotografií, ale dost velká část vychází z fotografií Jindřicha Štreita. Mimo obsáhlý soubor obrazů Identita reality, který vznikl při této spolupráci, Forman vytvořil z jeho fotografií ještě několik koláží. Koláže, na Pavla nezvykle malých rozměrů, s poměrně tlumenou expresivitou, ale zato s pečlivě promyšlenou kompozicí vznikly během jeho rezidentury v Dánsku. Stejně jako po dlouhé době malby vzniklé bez fotografického základu. Asi to není začátek nové kapitoly Pavlovy tvorby, ale přesto odklon od tisků a návrat k čisté malbě a možná že i luxus v podobě delšího setrvání na jednom místě a čas na soustředění Formanovi docela svědčí.

MARTIN FIŠR, kurátor výstavy