Zvuková krajina je jedinečný zdroj informací o stavu přírody i o nás samotných. Tato výstava ukazuje, jak vědecký výzkum a umělecké zpracování mohou společně odhalit, co se skrývá ve zvucích kolem nás. Poznáte, jak se přírodní harmonie proměňuje pod tlakem lidského hluku a jak tyto změny ovlivňují zvířata i člověka. Zážitek je určen pro smysly i mysl – přináší data, příběhy i prostor k vlastnímu prožitku. Přijďte se přesvědčit, že propojení vědy a umění otevírá nový pohled na svět, který stojí za to slyšet i chránit.  

Vědecký tým vedený Dr. Matyášem Adamem z Fakulty logistiky a krizového řízení UTB ve Zlíně.

Stojíme jako společnost na místě, ze kterého se rozhlížíme kolem sebe a vidíme devastaci, které některé naše rozhodnutí přinesli a člověk, donedávna pán tvorstva, je najednou spíše invazivní druh. Stojíme na tomto místě a přemýšlíme, jak bychom mohli pokračovat, aniž bychom dál agresivně narušovali rovnováhu v systémech, kolem nás. Pokud se nám povede lépe rozklíčovat a popsat pozorované jevy, situace a změny, pomůže nám to lépe pochopit, co se s ekosystémy skutečně děje, jaká je naše pozice v těchto procesech a snad i jaké by měli být naše další kroky, abychom odvrátili kolaps.

Jedním ze způsobů, jakým ekosystémy lépe pochopit, je jim naslouchat. Mgr. Matyáš Adam Ph.D. je přírodovědec a vysokoškolský pedagog zabývající se vědeckým odvětvím ekoakustiky. Ve svém výzkumu využívá zejména akustické nahrávky zvukových krajin a hlasů zvířat, k odhalování souvislostí mezi biodiverzitou, kvalitou prostředí a možnostmi jeho ochrany. Podstatná část jeho výzkumu probíha v oblastech slepých ramen řeky Moravy a v přírodní rezervaci Kanada, a svoje lokální data uvádí do světového kontextu, čímž významně přispívá specifickým vkladem do celkového obrazu těchto křehkých ekosystémů.

Základem této práce je pořizování terénních nahrávek, a to je jeden z momentů, kde se ekoakustika prolína se zvukovým uměním. Intenzivní či soustředěné naslouchání prostředí, jak vlastními fyzickými možnostmi, tak díky technologiím, je už od šedesátých let tematizované ve světě zvukového umění i hudby a v posledních letech, s narůstajícím vědomím velkých enviromentálních změn, se jeho naléhavost zintenzivňuje jak v umělecké, tak vědecké oblasti. Umělecký i vědecký výzkum a přístup otevírají nové možnosti klíčování světa a probíhajících procesů a vzrůstá potřeba tyto světy, v minulosti často chápané jako oddělené, propojovat, vzájemně se inspirovat, prolínat a hledat společné cesty. Právě různorodost a dialogy mezi odvětvími nám můžou pomoct s novými východisky z beznaděje, která aktuální krizi často provází.

Matyáš, jako nadšený popularizátor vědy a odhodlaný ochránce přírody, přináší do galerie umění data svého výzkumu se záměrem otevírat témata zvukového znečištění, biodiverzity, a poslouchání, jako metody poznávání přírody. MgA. Leona Vyhnálková, zvuková designérka, tyto data přeměňuje  ve zvukové kompozice komponované v čase i prostoru, na míru galerii a specifickému technickému řešení. Vytváří tak dvě zvukové skladby, které vybízejí návštěvníka galerie k zastavení, spočinutí, chvíli soustředěného naslouchání. V první části můžeme slyšet biofonii – zvukové prostředí tvořené zvuky zvířat a rostlin, které je narušované antropofónnimi zvuky. Můžeme sledovat, s jakou intenzitou, až agresí, lidské zvuky do přírodního zvukového prostředí vstupují, přehlušují ho. Díky projekci spektrogramu – grafu, neboli přesněji vizualizaci dat analýzy frekvenčního složení zvuku, a projekci amplitudy, jako křivky hlasitosti zvuku, jsme vedeni k analytičtějšímu poslechu, soustředění se na celkovou zvukovou kompozici, ale i její složky, jednotlivosti, a jejich vzájemných vztazích. Pohyb po prostoru nám umožňuje měnit perspektivu ke slyšenému a prozkoumávat i vlastní vztahování se k jednotlivým zvukům i proměnám zvukového prostředí. V druhé části se dostáváme do odlišné poslechové situace. Sme zváni k zastavení se, ztišení, v potemnělé místnosti snad k potlačení jiných smyslů tak, aby se sluch mohl lépe rozvinout, zjemnit, mysl pookřát, a vstřebávat, možná i odpočinout a napojit se na prostředí nerušené přírody.

Stojíme na místě, stojíme, zastavujeme se, a chvíli sami ztichneme, aby to ostatní mohlo zaznít, aby to jemnější, křehčí, mohlo být slyšeno. Stojíme, zastavujeme se, abychom slyšeli prostředí v jeho rovnováze, v jeho dokonalosti a smlysluplnosti, abychom zaslechli křehkou krajinu.